Finále o pěti účastnících – počtvrté v historii

Teprve po čtvrté v historii formule 1 se stalo to samé co v letošní sezóně, dva závody před koncem s pěticí jezdců v boji o titul. Ve dvou předchozích případech, slavil titul pilot, který byl ve vedení šampionátu. Pouze Nelson Piquet v roce 1981 bojoval o titul ze druhé pozice. O šampionech se přitom rozhodlo pokaždé až v závěrečném závodě.

1959 – Jack Brabham

Situace dva závody před koncem:Jack Brabham – (Tony Brooks +4; Stirling Moss +9,5; Phil Hill +14; Maurice Trintignant +15)Dva závody před koncem sezóny, byl v čele šampionátu Jack Brabham s 27 body, Tony Brooks na druhém místě ztrácel čtyři body. Bez šancí nebyli ani Stirling Moss (17,5 bodu), Phil Hill (13), a Maurice Trintignant (12), určitou šanci měli i Jo Bonnier, Masten Gregory a Dan Gurney, kteří získali po deseti bodech. Ve hře bylo ještě 18 bodů respektive 16, bodování se v roce 1959 odehrávalo podle systému: 1. 8 bodů – 2. 6 bodů – 3. 4 body – 4. 3 body – 5. 2 body – jeden bod byl udělován za nejrychlejší kolo.

Situaci komplikoval i fakt, že do konečného hodnocení šampionátu se započítávalo pouze pět nejlepších výsledku z devíti závodů. Do konce šampionátu chyběly jen výsledky z Velké ceny Itálie a Velké ceny USA. V Itálii zvítězil třetí v pořadí, Moss, druhý dojel Hill, který vzhledem ke třetímu místi Brabhama, vypadl ze skupiny kandidátu na titul. Ve hře zůstali již jen tři jezdci Brabham, Moss a Brooks, který v Itálii na body nedosáhl.

Rozhodnout se tedy mělo v americkém Sebringu, Stirling Moss, který odstartoval z pole position, pohřbil své šance již v pátém kole, když musel odstoupit z vedoucí pozice pro poruchu převodovky. Do vedení se dostal Brabham a zdálo se, že je rozhodnuto, ale těsně před cílem Brabhamuv Cooper spotřeboval veškeré palivo a tak Australan musel tlačit. Přehnalo se přes něj celé startovní pole včetně Brookse. Brabham nakonec dotlačil svůj monopost na čtvrtém místě (body se mu škrtaly – byl to až šestý nejlepší výsledek v sezóně), Brooksovi však třetí místo nestačilo a Brabham tak mohl slavit titul.

1981 – Nelson Piquet

Situace dva závody před koncem:Carlos Reutemann – (Nelson Piquet +3; Alan Jones +12; Alain Prost +12; Jacques Laffite +15)Dva závody před koncem sezóny, byl v čele šampionátu Carlos Reutemann se 49 body, Nelson Piquet na druhém místě ztrácel tři body. Také Alan Jones (37 bodu), Alain Prost (37), a Jacques Laffite (34), mohli pomýšlet na zisk titulu. Ve hře bylo 18 bodů a jedenáct nejlepších výsledků započítávaných do šampionátu. Rozhodnout měli dva zámořské závody, Velká cena Kanady a Velká cena Las Vegas. V kanadě zvítězil Laffite, což ho vystřelilo na třetí místo a udrželo v boji o titul, z pětice kandidátu si kanadské body připsal již jen Piquet za páté místo a přiblížil se Reutemannovi na rozdíl jediného bodu. Do Las Vegas se přesunula již jen trojice kandidátu na titul. Reutemann si sice vyjel pole position, ale velmi špatně odstartoval a propadl se na páté místo, navíc v dalších dvou kolech přepustil pozici Watsonovi a Laffitemu. Protože Reuteman na body nedosáhl, stačily Piquetovi dva body za páté místo k zisku titulu.

1982 – Keke Rosberg

Situace dva závody před koncem:Keke Rosberg – (Didier Pironi +3; Alain Prost +11; Niki Lauda +12; John Watson +12)Dva závody před koncem sezóny, byl v čele šampionátu Keke Rosberg se 42 body, šanci na zisk titulu měli již jen Alain Prost (31 bodů), Niki Lauda a John Watson (oba po 30 bodech). Didier Pironi, který s přehledem šampionátu vévodil, si v Německu zlomil obě nohy a byl mimo hru. Rozhodující slovo mělo padnout během Velké ceny Itálie a Velké ceny Las Vegas. Ze čtveřice kandidátu na titul v Itálii bodoval pouze Watson a zůstal tak společně s Rosbergem ve hře. Aby Watson získal titul, musel v Las Vegas zvítězit a doufat, že Rosberg nebude bodovat, nestalo se tak. Watson dojel na druhém místě, již to stačilo Rosbergovi k zisku titulu, navíc si Fin dojel pro další dva body.