Retrobox: 6. říjen

Narodili se...

Andre Pilette (1918) BelgieByl belgický automobilový závodník, syn Theodora Pilletteho, který skončil pátý v závodě na 500 mil v Indianapolis 1913 a třetí ve Velké ceně Francie v témže roce, o život přišel v roce 1921 během testování, Andrému byly tehdy tři roky. Startoval v 9 velkých cenách, nejlépe dojel pátý ve Velké ceně Belgie 1954. Zemřel v roce 1993 ve věku 75 let.Max De Terra (1918) ŠvýcarskoByl švýcarský automobilový závodník. Startoval ve Velké ceně Švýcarska 1952 a ve Velké ceně Švýcarska 1953. Zemřel v roce 1983 ve věku 64 let.John Nicholson (1941) Nový ZélandByl novozélandský automobilový závodník. Startoval ve Velké ceně Velké Británie 1975.Carlos Pace (1944) BrazílieByl brazilský automobilový závodník. Startoval v 72 velkých cenách, zvítězil ve Velké ceně Brazílie 1975. Zahynul v roce 1977 při leteckém neštěstí.Zkušenosti začal sbírat v britském šampionátu F3, kde si ho povšiml Frank Williams. Nabídl Brazilci smlouvu ve svém týmu F2 pro sezónu 1971, a když Carlos dominoval v závodě v italské Imole, rozšířil Williams kontrakt i na F1. Potíž byla v tom, že jeho tým F1 nedisponoval vlastními vozy, ale i se starším Marchem Pace dokázal své jezdecké schopnosti. Už ve svém druhém závodě ve španělské Jaramě dokázal bodovat a zastínil svým výkonem prvního pilota týmu, mnohem slavnějšího Henriho Pescarola. V průběhu roku bylo jasné, že Williams Paceho neudrží, protože jeho kvality pomalu přesahovaly možnosti Williamsova týmu. Pro rok 1973 podepsal Pace dvouletou smlouvu s Johnem Surteesem, bývalým mistrem světa na dvou i čtyřech kolech, který krátce předtím pověsil závodní přilbu na hřebík. Surteesovy vozy však právě v tomto roce ztratily na výkonnosti, i když proti Williamsovu týmu se Pace objevoval daleko více vpředu. V Německu dojel čtvrtý, v následujícím závodě v Rakousku dokonce vystoupil na stupně vítězů - a jako prémii si v obou závodech připsal nejrychlejší kolo. Zdálo se, že se mu podaří u Surteese dosáhnout na mety nejvyšší, ale opak byl bohužel pravdou. V roce 1974 se Surtees potýkal s řadou problémů, mimo jiné i finančními, a Pace postupně ztratil motivaci i chuť v jeho týmu dále setrvat. Po Velké ceně Švédska 1974 tým opustil a dohodl se s Berniem Ecclestonem, tehdejším šéfem stáje Brabham, že přejde do jeho týmu. Ecclestone propustil sice movitého, ale nepříliš rychlého lichtenštejnského aristokrata Rikky von Opela, ale ani Pace se zpočátku v týmu příliš nepředvedl. Teprve v samotném závěru roku našel půdu pod nohama a zlepšující formu potvrdil druhým místem ve Velké ceně USA za vítězným stájovým kolegou Carlosem Reutemannem.Sezóna 1975 byla pro Paceho jednoznačně nejlepší. S velkou slávou vyhrál domácí velkou cenu, přidal další dvě umístění na stupních vítězů a poprvé se také mohl radovat z dosažení pole position. To vše slibovalo další progres, který však nepřišel. Velký díl viny na tom měla i změna agregátu - Ecclestone si zajistil pro rok 1976 dvanáctiválce Alfa Romeo a italské motory vykazovaly spoustu neduhů, především vysokou spotřebu a malou spolehlivost. Pace bodoval jen třikrát, ale věřil, že až se podaří zvýšit kvalitu motorů, opět bude útočit na nejvyšší mety. Jeho předvídavost se začala pomalu naplňovat na začátku roku 1977, kdy ho jen ucpané chladiče připravily o vítězství ve Velké ceně Argentiny. Vzrůstající formu potvrdil i ve třetím závodě sezóny v Jihoafrické republice, kde se po více než roce opět kvalifikoval do první řady.Byl to ale bohužel jeho poslední úspěch. 18. března letěl Pace se svými přáteli na výlet soukromým letadlem. Nad pralesem v provincii Sao Paulo však stroji vysadil motor a letoun vzápětí explodoval. Jeho jméno nese závodní okruh Interlagos (Autódromo José Carlos Pace).Manfréd Winkelhock (1951) NěmeckoStartoval ve 47 velkých cenách, nejlépe dojel pátý ve Velké ceně Brazílie 1982. Zahynul v roce 1985 během závodu na 1000 km v Mosportu, bylo mu 33 let.Zemřeli...

François Cevert (1973) FrancieByl francouzský automobilový závodník. Začal jezdit ve formuli 3, ale rychle se dostal do Formule 2. Ceverta si vyhlédla stáj March v roce 1970, ale o rok později už byl Cevert v týmu Tyrrell druhým jezdcem. Jedničkou byl tehdy legendární Jackie Stewart, trojnásobný mistr světa (1969, 1971, 1973). Startoval ve 46 velkých cenách, zvítězil ve Velké ceně USA 1971, 2x zajel nejrychlejší kolo, 13x stanul na stupních vítězů a získal 89 bodu. Zahynul v roce 1973 v tréninku na Grand Prix USA, bylo mu 29 let.

Helmuth Koinigg (1974) RakouskoByl rakouský automobilový závodník, účastník dvou velkých cen formule 1, který zahynul při nehodě během Velké ceny USA 1974, při svém druhém startu v F1. Koinigg se narodil ve Vídni 3. listopadu 1948. V počátku své kariéry si zakoupil závodní vůz Mini Cooper od mladého závodníka Nikiho Laudy. Závodil v mnoha kategoriích v cestovních vozech a zde v roce 1969 upoutal pozornost Helmuta Marka a výsledkem tohoto setkání byla smlouva s týmem McNamara v kategorii Formule Vee pro rok 1970. Koinigg přešel do týmu Kurta Bergmana pro rok 1971, když v celé sérii skončil třetí, mezi poraženými byl i Jochen Mass. V roce 1972 byl již druhy v týmu Manfreda Schurtiho a nakonec v roce 1973 získal titul. V Rakousku a Německu byl velice populární a získal řadu možností, jako pilotovat Ford Cologne v sérii cestovních vozů nebo Porsche Carrera RSR Turbo v týmu Martini Porsche v závodě 24 hodin v Le Mans, závod nakonec musel vzdát po osmi hodinách, neboť jeho vůz zachvátily plameny. Koinigg se ve svých 25 letech ocitl na vrcholu úspěchu, nejprve se oženil s letuškou rakouských aerolinek, následně sehnal finanční prostředky a mohl si tak koupil místo v týmu Scuderia Finotto , který provozoval vozy Brabham. Koinigg se s vozem nedokázal kvalifikovat do domácí velké ceny. Přesto dokázal zaujmout lidi z týmu Surtees, což mu vyneslo místo závodního pilota na poslední dva závody sezóny. Svůj debut si odbil až v kanadské velké ceně na trati Mosport Park, s vozem Surtees TS16 dojel na desátém místě. Koinigg udělal dobrý dojem na lidi v týmu, společně začali plánovat budoucí sezónu. Po dvou týdnech volna mezi Velkou cenou Kanady a tou ve Spojených státech, však zasáhla rána osudu. Koinigg se do závodu kvalifikoval na 23. místě, po startu se vypracoval na 21. místo v zápalu rychlosti jeho vůz nezatočil v zatáčce a prorazil svodidla. To stálo mladého pilota život.Jelo se...

1963Graham Hill s vozem BRM P57 zvítězili ve Velké ceně USA 6. vítězství Grahama Hilla, 7. vítězství pro BRM a 7. vítězství pro motor BRM.

1968Jackie Stewart s vozem Matra MS10 zvítězili ve Velké ceně USA 5. vítězství Jackie Stewarta, 3. vítězství pro Matru a 14. vítězství pro motor Ford Cosworth.

1974Carlos Reutemann s vozem Brabham BT44 zvítězili ve Velké ceně USA 3. vítězství Carlose Reutemanna, 16. vítězství pro Brabham a 78. vítězství pro motor Ford Cosworth.

1985Nigel Mansell s vozem Williams FW10 zvítězili ve Velké ceně Evropy 1. vítězství Nigela Mansella, 20. vítězství pro Williams a 5 vítězství pro motor Honda.