S De la Rosou o životě: Nejcennější lekce, největší slabina, nejšťastnější okamžiky

Kvůli čemu v noci nespíš?Pedro de la Rosa: Kromě únavy po přeletu časových zón tehdy, když lidé změní názor na věci, na kterých jste se už dohodli, a pak předstírají, že nic takového vlastně nikdy neřekli. Nenávidím to a musím přiznat, že kvůli tomu nespím.

Kdyby ses mohl ve svém životě nadobro zbavit jedné věci - co by to bylo?PdlR: Smrti svého otce. Bylo hrozné pozorovat, jak bojuje proti degenerativní neurologické nemoci, jak slábne a nic se s tím nedá dělat.

Co bylo tvou nejcennější životní lekcí?PdlR: Můj otec mě jednou naučil, že když nějakému muži třeseš rukou, měl bys to udělat silně, rázně a vždy se dívat do očí. Myslím na to při každém podání ruky.

Co obdivuješ?PdlR: Obdivuji lidi, kteří jsou opravdoví. Lidi, kteří milují to, co dělají - ať už je to cokoliv. Je jednoduché poznat, kdo má zájem a koho baví to, co dělá. To obdivuji.

Kdybys mohl dát svému mladšímu já nějakou radu, co by to bylo?PdlR: Méně spi a více studuj!

Kdyby tvá závodní kariéra skončila touto sezónou, co bys dělal po zbytek života?PdlR: Nevím to jistě. Rád bych měl více času pro svou rodinu, méně cestoval, více četl, možná se pokusil dokončit má vysokoškolská studia. Nevím, protože si nedokážu představit sám sebe bez volantu v rukou.

Které zvíře nejlépe odráží tvou osobnost?PdlR: Pes - dobrý přítel.

Co je důležitější než vítězství?PdlR: Pocit, že jste tím nejrychlejším pilotem, bez ohledu na kategorii či auto.

Ve Velké ceně Maďarska 2006 skončil s McLarenem na druhém místě (foto: McLaren Mercedes)

Za co bys utratil svůj poslední dolar?PdlR: Za nějaké cukrovinky pro mé dcery.

Co je tvou největší slabostí?PdlR: Nemám rád cestování a v tomto oboru to je velkou slabinou. Je to věcí, s kterou jsem se nikdy nedokázal pořádně vyrovnat.

Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?PdlR: Miluji španělskou paellu poblíž pláže. Vždy cestuji s energetickou tyčinkou v tašce. Cítím se lépe, když se vyhýbám jídlům z letadel.

Co je první věcí, kterou děláš, když se po závodě dostaneš domů?PdlR: Musím si vybalit svá zavazadla, když dorazím pozdě. Až po vybalení můžu spát a myslet na další den.

Co tě děsí?PdlR: Nemoc, proti které nemůžete bojovat. Viděl jsem to a tehdy jsem si uvědomil, jak hrozně jsme zranitelní.

Jaká je tvá nejoblíbenější vůně?PdlR: Palivo. Mám rád palivo spálené dvoutaktním motorem, maziva (ne syntetická) - jako ta ze starých motokárových motorů. Mám také rád vůni heptanu, jímž jsem čistíval svou motokáru s mým otcem.

Co je tou nejlepší radou, kterou jsi dostal?PdlR: Jednou mi můj dobrý kamarád řekl, abych nemyslel jen o příštím závodu nebo o dalších dvou týdnech, ale abych se snažil dívat dále. Vím, že to může znít jednoduše, ale téměř všichni závodníci jsou takoví, včetně mě.

Přemýšlíme pouze krátkodobě - velmi krátkodobě - ale potřebujeme přemýšlet dlouhodobě, stejně jako přemýšlet o dalších věcech kolem. Je to jednoduché, ale těžko dosažitelné, jakmile se dostanete do toho kolotoče.

S HRT v posledním závodě v Brazílii (foto: HRT F1 Team)

Jsi tím mužem, jakým sis vždy myslel, že se staneš?PdlR: Nevím, to je otázka, kterou by měla zodpovědět má žena a děti. Snažím se co nelépe být dobrým otcem a někým, ke komu mohou mé děti vzhlížet a na koho mohou být hrdé. Nikdy jsem nesnil o tom, abych byl něčím zvláštním.

Co chutná jako domov?PdlR: Absolutně nic. Několikrát jsem se už přestěhoval a můžu vás ujistit, že to není o zdech či budově - duch věcí zůstává v nábytku a ve věcech, které se jdou s vámi.

Kdy jsi byl nejšťastnější?PdlR: Cítím se být velmi šťastný, protože vím, že každý den existuje tolik krásných okamžiků. Jak mi jednou jeden kamarád řekl: momenty největšího štěstí během dne nastávají, když se podívám do zrcátka svého vozu a zahlédnu své děti, které se na mě dívají. Jako dobrý Latinec jsem zřejmě nejšťastnější, když se všichni v neděli sejdeme u rodinného oběda.

Na co nemůžeš zapomenout, ale rád bys?PdlR: Když jsem byl dítě, hrál jsem si se šroubovákem ve snaze opravit své kolo. Nešťastnou náhodou mi vyklouzl přímo do oka mého bratrance. Skoro o něj přišel. Je to něco, s čím jsem musel žít po celý život.

Pokud bys musel po celý zbytek života zůstat na jednom místě, kde by to bylo?PdlR: Zůstal bych v Barceloně, kde jsem se narodil. Skvělé místo, moře, hory, lidé a ano - slunce.