Když se živly spiknou... těží z toho Hamilton. Monza z různých pohledů

Vraťme se ale na Autodromo di Monza, kde jsme sice viděli na rozdíl od Grand Prix Belgie závod spíše jednoznačný, ale pouze co do vedení. Jako by se kormidlo času pootočilo o něco dále do minulosti a dalo nám vzpomenout na chvíle, kdy si dvojice Hamilton-Rosberg pohrávala se soupeři stejně jako baskebalový Dream Team USA. Ale ještě než k tomu došlo, čekaly nás tu zajímavé, tu podivné, tu kritizované chvíle.

O doprovodném programu před samotným závodem se většinou nepíše, ale o aktivitách pilotů či stájí se víceméně ví. Navíc Liberty Media, vědoma si důležitosti zájmu fanoušků a věrna své snaze jim přinášet nová rozptýlení tentokrát sáhla pro experiment, který pokud nevyvolal přímo nadšení, tak se určitě líbil. Ostatně kdy se vám poštěstí vidět souboj někdejších fotbalových hvězd s těmi současnými hájících barvy F1? A tak proti sobě stáli oba piloti Force Indie a Red Bullu doplnění veteránem Davidem Coulthardem na straně jedné, soupeři jim pak byla někdejší smetánka kulatého nesmyslu: brankáři Francesco Toldo (Itálie) a Dida (Brazílie), obránce Michel Salgado (Španělsko), záložník Christian Karembeu (rodák z Nové Kaledonie reprezentující Francii) a útočník Louis Saha (Francie). Na značně klikaté trati s mnoha devadesátistupňovými zatáčkami a vracečkami se utkaly dvojice Verstappen-Dida, Ricciardo-Toldo, Coulthard-Karembeu, Ocon-Saha a Pérez Salgado. Většinou se ukázala vyzrálost formulových expertů a nedali fotbalistům šanci, ale výjimky se našly. Coulthard s Karembeuem se pokoušeli za jízdy trať přestavět a David na to nakonec doplatil, takže někdejší manžel Adriany Sklenaříkové zajistil svému týmu jediný vítězný bod; Sergio Pérez pokračoval v duchu kontaktní jízdy a kočkovali se se Salgadem tak intenzivně, že dohlížitelé se rozhodli vyhlásit v tomto duelu remízu. F1 versus fotbal – 3:1 a zbývá dodat, že hlavním nástrojem obou skupiny byly motokáry.

Skončila legrace a šlo do tuhého – a to doopravdy. Deštivá kvalifikace vyvolala v táboře jezdců bouři hned dvojího druhu. Mnohým se nelíbilo soustavné odkládání jízd a ne zrovna malá část byla toho názoru, že jezdit by klidně šlo – ostatně pro někoho by mohl být mokrý povrch výhodou. Jenže, jak už jsme informovali, opět se dostaly do popředí pneumatiky a piloti tentokrát na adresu Pirelli neskládali žádné komplimenty. Ba dokonce se ozvaly hlasy, které známe spíše z běžného života. Tedy něco v duchu: „Jó, za Rakouska se žilo líp.“ Náhle se opět vynořila otázka, zda monopolní postavení jednoho dodavatele má svůj smysl. Nejednou se dostala tato otázka na přetřes a právě ve světle Monzy dostává nový a smysluplnější rozměr. Jsou sice hlasy, které po soubojích Michelin-GoodYear a Bridgestone-Michelin varují před „šitím“ pneumatik na míru jednoho týmu, ale rozhodně by to znamenalo nový prvek, po kterém pomalu začínají volat i ti, kteří do kokpitů usedají. Pravda, duel dvou dodavatelů nepamatuje nijak významné množství zúčastněných, konkrétně Alonso, Massa, Räikkönen a jako mladičký testpilot Vettel, ale dá se říci, že závodnický instinkt pracuje i v tomto směru. Když už tu existují snahy o zatraktivnění celého klání a nechceme mít Formuli 1 ve stejné podobě jako nižší kategorie, nejspíš by stálo se nad touto myšlenkou pozastavit.

Další velká směsice dohadů vzešla z guláše na startovním roštu. Jako by Ross Brawn něco tušil, vyslovil myšlenku o možnosti řešit technické prohřešky jinou formou, než penalizacemi. Na jednu stranu lze pochopit, že je to asi nejcitelnější postih, dokonce se zastánci této formy dovolávají větší atraktivity v závodě, když padne Černý Petr někomu ze špičky a ten musí dohánět čelo. Přiznejme, že na některých tratích to může napomoci dramatičnosti, ale totálně rozvrtané startovní pole asi není tím nejlepším řešením. V Itálii možná vedlo k soubojům o pozice šest až devět, ale troufám si říci, že k těm by došlo i bez penalizací, navíc by nám do hry mnohem významněji vstoupil Ricciardo a s ohledem na vývoj závodu by možná přidal letošní šestou příčku. Brawn samozřejmě po závodě zopakoval své názory a přidal i možné formy řešení – například finanční postih. Proti tomu určitě budou nezávislé týmy, které už teď hořekují, co si TOP3 může dovolit, zatímco střed pole jen z uctivého odstupu přihlíží, i po stránce peněz. Zajímavější by možná byla nucená ztráta bodová v Poháru konstruktérů, mělo by to vliv na odměňování, ale v tomto případě se zase dá očekávat, že by se situace vrátila do kolejí na začátku osmdesátých let, kdy se například při honbě za pole-position ničil jeden motor za druhým. Takový Gilles Villeneuve by mohl zavzpomínat na Imolu 1981, tedy kdyby byl ještě mezi živými. Obávám se, že optimální řešení v tomto směru jen tak nebude nalezeno, takže můžeme nadále poslouchat nářky z obou stran. V každém případě nenajdeme obdobný závod, kde z pozice dosažené v kvalifikaci startoval jeden jediný pilot. A stejně tak je unikátní počet rozdaných trestů a součet pozic, které postižení vyfasovali.

Závod sám o sobě splnil očekávání – Mercedesy se předvedly na trati jim vyhovující podstatně lépe než stáji Ferrari v očekávané formě a navýšily odstup od pronásledovatelů výraznějším způsobem, než jak tomu bylo v Belgii. Tifosi vyhodnotili tuto situaci jako fakt, takže jako v některých jiných letech, kdy na tom bylo Ferrari podstatně hůř, aplaudovali Vettelovi aspoň za třetí místo. Jenže už během závodu se k sobě řadily zprávy, které vedly k rozuzlení velkého příběhu v hlavních rolích s McLarenem a Hondou. A když se potom dostavilo rozuzlení, napadlo nás, jak si s námi svět F1 pohrává. Bezpochyby byly některé díly této skládačky známy už dříve, protože těžko lze uvěřit, že by se v 17:53 někdo ve vedení McLarenu vztyčil, bacil do stolu a řekl: „Teď mě napadlo, že uděláme to a to“. Většinou se má situace tak, že se dlouho připravuje samotné oznámení dané věci, která je už dávno rozhodnutá. Ovšemže na to není žádný vzorec ve stylu zveřejnění = rozhodnutí – 45 dní. Do jisté míry je to škoda, protože pak by najednou mnohá zdánlivě nelogická prohlášení, mající podobu náhlých kotrmelců, vypadala jinak. Proto se najednou zdá, že nemožné je skutkem, Carlos Sainz jr., zdánlivě nedotknutelná persona Red Bullu, může vylétnout na křídlech naděje do světa a nerozborné partnerství (bohužel úděsně skřípající) lze celkem bez potíží rozdělit. Už nám do této atmosféry chybí jen další japonská značka se svým vyhlášeným sloganem.

Jestliže v otázce pneumatik jsou vyhlídky shodné s jejich zabarvením (myšleno na zrod konkurenčního boje), zdá se, že v oblasti pohonných jednotek to vypadá nadějněji. Zájem se objevuje i z míst, která vypadají atraktivně, leč jak už tomu obvykle bývá, jsou tu háčky až háky. Informovali jsme, že středobodem jsou nová pravidla v oblasti agregátů, která by měla vstoupit v platnost v roce 2021, od nichž si většina zúčastněných i adeptů slibuje větší jednoduchost a menší nákladnost. Nebylo by to poprvé, stačí vzpomenout na konec éry turbomotorů v 80. letech, v závěru jejich existence v roce 1988 se objevily vedle seriózně pojatých projektů i naprosté šílenosti ve stylu Subaru či Rocchi. Na jednu stranu do tehdy ještě neexistující „splendid isolation“ Formule 1 přibylo velké množství týmů, které ovšem záhy zanikaly na úbytě asi jako jistý okřídlený hmyz zvaný Ephemeroptera. Tady jsou možnosti pochopitelně větší než u pneumatik a pokud bychom došli do bodu, pohybujícího se už kousek za hranicí sci-fi, totiž že by každý tým měl svůj motor, možná by to byl šampionát jak víno. Můžeme v tuto chvíli použít parafrázi ze slavného výstupu herce Miloše Kopeckého, který by rád viděl typické kladné hrdiny hrát padouchy: „Já vím, že se to nikdy nestale, ale rád bych to jednou viděl.“ Vy snad ne? Představte si  dvanáct týmů, dvanáct šasi, dvanáct motorů a čtyři dodavatele pneumatik. Je to sen, zcela určitě ano, nestál by za hřích?

O Singapuru se hovoří jako o městě zaslíbeném novým stavebním trendům, což dokazuje například hotel Marina Bay Sands. Zdejší závod má také svůj věhlas, i když v jistých směrech i pochybný – slavný skandál stáje Renault a krach kariéry Nelsinha Piqueta se pravidelně připomíná, ačkoliv ostatní aktéři této trachtace už jsou podle rozhodnutí FIA a dalších právních jednotek čistší než legendární lilie. Proto se spíš zaměřme na události, které nás čekají a tipněme si, jestli se karta opět obrátí lícem k Maranellským.