Gratulace americkému veteránovi a Mercedesu

I proto dnešní paddock začnu gratulací muži, který před několika dny oslavil významné životní jubileum. Těm mladším asi jméno Daniel Sexton „Dan“ Gurney mnoho neřekne, ale své místo v historii F1 má – zvláště proto, že mu patří jedno významné prvenství. Pokud nebudeme brát v úvahu značně problematické závody 500 mil Indianapolis, které patřily do šampionátů F1 v letech 1950-1960, ale byly vlastně určitou úlitbou USA, pak prvním pilotem, který dokázal do cíle vítězne dovést americkou konstrukci v klasickém závodě F1 byl právě Dan Gurney. A co víc, seděl ve vlastním voze nesoucím honosné a hrdé jméno Eagle. Co na tom, že ho zkonstruoval někdejší Chapmanův spolupracovník Len Terry a jeho výtvor poháněl britský agregát Weslake. V Belgii 1967 přepsal Američan historii F1 a i když přísně vzato nebylo jméno amerického vozu ve Zlaté knize vítězství F1 první, rozhodně premiérově triumfovala konstrukce ze země hvězd a pruhů na evropské půdě.

Gurney prošel za jedenáct let ve Formuli 1 pěti týmy a občas to byla spojení hodně zvláštní. Po kratičkém, ale úspěšném intermezzu ve Ferrariho stáji a dle vlastních slov tristním ročním působení u BRM přešel k Porsche, kde se spolupodílel i na konstrukci německých vozů. A jeho úsilí bylo korunováno třemi druhými místy a celkově čtvrtou pozicí v šampionátu 1961. Měl doslova na dosah vítězství ve Francii, ale radost mu zkazil Giancarlo Baghetti,  který proťal cílovou pásku se směšným odstupem 0,1 vteřiny. Ten Baghetti, který při svém debutu vyhrál svůj jediný závod. V Gurneyově případě ale platilo košaté „za rok se vrátím“, i když to nebylo do Remeše, nýbrž na okruh v Rouen-les-Essarts. Dovezl svůj Porsche 804 do cíle jako jediný s plným počtem kol a zaznamenal pro stuttgartskou značku první a jediný triumf v F1.

Poté, co Porsche F1 opustilo, strávil Gurney tři roky u Brabhamu – o jeho vyrovnané formě svědčí, že stále osciloval kolem pátého místa v šampionátu. Pak už přišel jeho sen zvaný Eagle v rámci týmu All American Racing, na němž se s Danem podílel jeho krajan a někdejší pilot F1 Carol Shelby. Pokud můžeme věřit jejich svědectví, "Orel" se zrodil jako spontánní nápad v roce 1964 při jízdě londýnským taxíkem. Dan se svým vozem dokonce účinkoval ve Frankeheimerově filmu Grand Prix. A také neopomněl režiséra řádně umravnit, když mu chtěl jeho vůz předělat. „Jste možná dobrý režisér, ale o autech nevíte asi nic, jinak byste nemohl chtít takovou pitomost. Auto prostě zůstane, jaké je!“ odrazil Američan filmařovy požadavky. Svou pýchu však užíval v F1 necelé tři roky – motor Harryho Weslakea se ukázal být jako příliš těžký a poslední sezóna v týmu All American Racers (1968) už byla spíš utrpením. Závěrečné závody jel na McLarenu, což mělo jenom zastřít hořký konec vlastního týmu.

Zdálo se, že jeho kariéra v F1 je u konce. Když však jeho přítel Bruce McLaren zahynul v roce 1970 při testování vozu Can-Am v Goodwoodu, přijal Gurney nabídku na záskok a ve třech závodech dokázal, že ještě nepatří do starého železa, ve Francii dojel šestý a završil tak své bodované úspěchy. O pět let později (1975) se o něm ještě znovu v souvislosti s F1 mluvilo, když připravil pozoruhodnou, ale nikoli neobvyklou konstrukci nového Eagle, který měl být jakýmsi hybridem pro F5000 a F1. Jak to celé dopadlo? Jak už to tak chodilo, přes smělé plány udělal rázný škrt nedostatek finančních prostředků. Nicméně Gurney se stal poradce Christophera Pooka, který přinesl Formuli 1 "americké Monte Carlo" v Long Beach.

Dan Gurney je bezesporu významnou postavou nejen Formule 1, ale automobilového sportu vůbec, vyhrál čtyři Grand Prix a po většinu svého působení se pohyboval v celkové klasifikaci šampionátu na rozhraní poloviny první desítky. 13. dubna 2016 oslavil tento veterán 85. narozeniny.

Pojďme ale do současnosti, bouřlivé, dramatické a jak se zdá, tak i poněkud zajímavější na samotném okruhu. Pokud odhlédneme od spousty dohadů a tahanic o vteřiny či jejich setiny, prognóz a odhodlaných předsevzetí, vyjdou nám stále přetrvávající zmatky, které snad příští týden konečně dojdou rozuzlení. Zatím si prosadili svoje pouze dodavatelé pneumatik, kteří na to šli celkem vyzkoušenými mechanismy – pohrozili, že vyklidí pole. Těžko říci, nakolik tato strategie zabrala, ale z minulostí víme, že to někdy může být solidní páka. V tomto směru se ale Pirelli nelze divit, protože na přípravu nových pneumatik je bezesporu nutné mít dostatek času. Jakou paseku umí nekvalitní obutí závodních strojů způsobit víme z několika případů ne tak časově vzdálených. O dalších pravidlech to s takovou jistotou nelze říci, protože se stále více rozdělují názory jednotlivých týmů. Nakolik jsou jejich prohlášení upřímná a myšlena vážně, to je věc názoru. V každém případě se náhle zdá, že všeobecný trend všechno změnit ztrácí na intenzitě. Dost možná v tom je i ponaučení z kvalifikačního fiaska, které se v Číně jelo podle not 2015 a bylo také patřičně kvitováno.

Nelze přehlédnout ani trable takového rázu, že to může mít až existenční charakter. Otrlejší jedinci možná už uzavírají sázky, zda skončí dříve Sauber nebo Force India. Těžko také říci, kdo je na tom lépe. Sauber své finanční potíže skrývat nedokáže a přes ujišťování, že závody bude normálně absolvovat se nelze zbavit pocitu, že balancuje opravdu na hraně. A že peníze dojdou i během sezóny, to není nic nového ani pro poslední roky F1, nemusíme se ohlížet ani moc daleko. Není třeba zvlášť připomínat, že sponzoři se shánějí stále obtížněji, pokud nemáte co nabídnout. Lze namítat, že takový McLaren v současné době také výsledkově nijak neoslňuje, ale má na svém kontě určitou tradicí a je to přeci jenom o rozdílná úroveň. Force India zatím nevíří kolem sebe žádný prach, o to se bohatě postará Vijay Mallya, jehož poněkud podivné obchody ještě zaměstnají hodně lidí. Na první pohled se může zdát, že se jeho dlužní aféra týmu nijak nedotkla, ale zprávy z obchodního světa hovoří o obrovském propletenci, jehož nitky mohou směřovat kamkoli. Tým zatím dělá asi to nejrozumnější, co lze - vůbec situaci nekomentuje, soustředí se jen na problémy závodní.

Oba tyto případy samozřejmě otevírají široké pole dohadům. Jedním z nich je i možný návrat Alfy Romeo, prozatím by se dalo říci víc chtěný než reálný, ale nejen v F1 se může situace změnit takřka jako mávnutím kouzelného proutku. Konstelace kolem prodeje Sauberu je hodná zatím spíše rovině konspiračních teorií, ostatně v případě skutečného zájmu tu je ještě jedna varianta – jít do F1 přímo, protože jedno volné místo pořád ještě zbývá. Ale to už se posouváme skutečně do světa dohadů, přání a eventualit. Nepochybně by přítomnost tradiční značky byla oživením, ale také je ještě v dobré paměti, jak se Alfa Romeo při své poslední účasti nedokázala s velkým očekáváním vyrovnat. A komu by se chtělo opakovat neúspěchy?

A tak se svět nejvíc zabývá tím, nakolik Hamiltona přestala bavit F1 a řeší se jeho případné milostné vzplanutí stejně jako fakt, že se jeho očekávaná stíhací jízda zasekla na sedmém místě, na rozdíl od jiných soupřeů. Už se téměř jistě tuší, že Rosberg tentokrát konečně napodobí svého otce – mimochodem donedávna tyhle dva spojovala jedna docela zajímavá statistika – Keke Rosberg byl druhým „nejhorším“ mistrem světa v počtu vyhraných Grand Prix, zvítězil pouze pětkrát, za ním už je jenom Mike Hawthorn se třemi triumfy. Nico Rosberg se ještě před čínskou Grand Prix dělil s „věčně druhým“ Stirlingem Mossem o nelichotivou pozici pilota s největším počtem vyhraných závodů, aniž by získal titul – nejvyšší stupínek v Šanghaji ho posunul do čela. Vděčným tématem byl i duel Kvjat-Vettel-Räikkönen, který vyšuměl skoro stejně rychle jako bublinky opojného moku na stupních vítězů. Poněkud povadla i image Haasu a sebevědomé prohlášení majitele americké stáje vzalo zasvé prakticky hned poté, co ho vyslovil. Pořád je však dost času na prognózy, avizují se změny a třeba už v Rusku bude všechno obráceně.

Docela na závěr jsem si nechal jednu malou, možná přehlédnutou, ale přesto důležitou gratulaci. Nico Rosberg svým vítězstvím přivezl Mercedesu jubilejní sté umístění na stupních vítězů, čímž se zástupci třícípé hvězdy vyrovnali Renaultu, který jim prozatím asi bude těžko vzdorovat, a na dostřel už mají Benetton, který se pochopitelně bránit nemůže. Dá se tedy předpokládat, že za další tři závody se Stříbrné šípy posunou hlouběji do první desítky a začnou se přibližovat další legendě, Brabhamu. Red Bull se 120. pódiovými výsledky jim prozatím může unikat. Nakonec Kvjat to v Číně předvedl.