Kdy už bude rozhodnuto?

Když se velký světelný cirkus do kalendáře F1 vlomil, byla to atrakce tak trochu na úrovni závodní dráhy na parkovišti hotelu Caesar Palace v Las Vegas. Jenže tam nadšení pro F1 po dvou sezónách zvadlo, zatímco zářící pás v ulicích Singapuru nadále přidává čárky v podobě absolvovaných ročníků na své formulové futro. Zvykli jsme se nedivit, že se F1 jede v podmínkách, které z přísně bezpečnostních hledisek vzato jsou na hraně, zvykli jsme si na havárie, po nichž nejsou dostatečné únikové zóny, zvykli jsme si na pravidelné výjezdy safety caru…

Jsme tu od toho, abychom si zvykali a příliš neuvažovali o některých souvislostech. Je to zvláštní, bojuje se o stále větší bezpečnost a pak se pokrytecky dopustíme hazardu v zájmu divácké atraktivity. Piloti na jednu stranu chtějí jezdit div ne v opancéřovaných bublinách, a naproti tomu stráví v extrémních podmínkách neúměrně dlouhou dobu. Každý rok se Grand Prix Singapuru potýká s dvouhodinovým limitem, ale ještě nikoho nenapadlo pár kol ubrat, aby fyzické vypětí mužů za volanty monopostů nedosáhlo nebezpečné hranice. My, kteří nežehráme na historii při každé dané příležitosti, si vzpomeneme na jihoamerické závody, které končily i tak vypjatými případy, kdy piloti kvůli vedru téměř omdlévali za volantem, což ale nebyla doména jen země kávy a diktátora Péróna. Něco podobného se dělo třeba v americkém Dallasu – ostatně při vzpomínce na slavné postrkovače vozů jsme si připomněli kolaps Nigela Mansella.

Vypadá to, jako by se v případě Singapuru prostě muselo jít do krajnosti, protože celá ta paráda něco stojí. Je tu i názor, že tady piloti teprve ukáží, co vydrží a co v nich je – že zvládnou dvouhodinový závodní maratón. Z takového pohledu by ale ti největší borci museli jezdit v padesátých letech. Jeden příklad za všechny – Grand Prix Německa 1951 absolvoval vítězný Alberto Ascari za 3 hodiny a 23 minut. Ano, je to prehistorie F1 a určitě mi někdo vyčte, že tohle nelze srovnávat. Pochopitelně, že ne, tehdy měli piloti mnohem menší bezpečnostní výhody, daleko hůře ovladatelné vozy, podstatně méně kvalitní trati a v neposlední řadě zlomek financí, kterými jsou „rozmazlováni“ dnes. Proto také stavět vedle sebe tato období nechci, jen bych je občas rád připomněl, aby se úplně nevytěsnilo to, co také tvořilo F1.

Singapur jen potvrzuje fakt,  že formule 1 kromě určitého sportovního potenciálu je stále velkou show, při níž občas stojí závodění na samém pokraji. Velkolepé ohňostroje, monumentální chrámy novodobé architektury, to všechno je to vnější pozlátko, které ve svém důsledku ještě kvalitní závodění nezaručí. Nikdo nebude tvrdit, že se na Marina Bay Circuit nic neděje a závodění tu tiše zaniká na úbytě – byli jsme tu svědky nemála nehod, z nichž ta nejvýraznější se odehrála hned při premiéře a do jisté míry vyvrátila názor, že F1 nemůže být prolezlá i značnými nešvary.

Znovu opakovat případ Nelsona Piqueta jr. už by bylo až příliš košilaté, vypočítávat karamboly znamenající téměř bez výjimky výjezd zde tolik oblíbeného SC, by znamenalo zveřejnit statistiku. Přesto jsme tu letos narazili na nový fenomén zdejší trati, a sice formulovou pěší turistiku. V době realizace paddocku se ještě nevědělo, co vlastně dotyčný svým činem sledoval, ale každopádně z těch, kteří si občas na trať vyrazili, byl nejméně viditelný – ani se nemstil, ani neprotestoval s biblí v ruce. Možná to byl jenom nějaký další internetový inteligent, který se bude pyšnit zanedlouho zveřejněným videem na sociálních sítích, aby ukázal, jaký je borec. Považujete to za vyslovený nesmysl? Já si nejsem až tak jist.

Aby to ale nevypadalo, že jsem a priori zaujatý proti novým přístupům a specifické identitě, jedno nám letos Singapur nabídl – možná krátkodobé, možná ojedinělé, ale přesto z pohledu dosavadního průběhu šampionátu změnu poměru sil. Nikoli až tak významnou, ostatně Ferrari už letos vyhrálo potřetí, v tomto směru se naplnil poměr loňského mistrovství. Ono ale nešlo o to kdo, ale jak vyhrál. I kvůli značnému odstupu Ferrari a Red Bullu od Mercedesu se začaly rojit různé spekulace, co vlastně squadra třícípé hvězdy vyváděla.

Vzpomněl jsem si přitom na články uznávaného odborníka na F1, přítele Heinze Prüllera a autora bohužel pozapomenuté knihy Šíleně rychlá kola – Edmunda „Edy“ Koukala. Ten totiž jednou vyslovil názor, že občas je v zájmu aspoň drobného zachování napětí zvolit dramatickou zápletku, oživit pohasínající šance, vytvořit novou situaci. Jako jeden z příkladů bychom mohli zvolit Grand Prix Velké Británie 1978. Dominantní duo Andretti – Peterson na Lotusech (s nimiž neměli do té doby prakticky žádné problémy) odstoupilo a najednou se mistrovství zase začalo dramatizovat. Ostatně, ruku na srdeční krajinu, koho by bavilo chodit na závody, když je vše jasné. Ovšemže tu je atmosféra, ojedinělá záležitost v podobě prestižního závodu, ale pokud by to bylo jen takhle, asi by už dávno mistrovství světa ve své podobě neexistovalo.

Takže obloukem zpět – je až tak podivné, že Toto Wolff musel odrážet jemnější či důraznější útoky, zda nešlo o nějakou sabotáž ze strany Pirelli? Přitom pokud nepřijmeme konspirační teorii o záměrném zdramatizování šampionátu, pak je celkem jednoduché jak políček výchovného charakteru, že to Mercedesům v Singapuru nesedlo. A že se místo v čele s několikavteřinovým náskokem držely na 4. a 5. místě? Real Madrid také ve své spanilé jízdě španělskou La Ligou sázel soupeřům šest a více gólů a najednou ho městský rival porazil 3:0. Prostě přijde slabá chvilka, která potká i ty největší mistry. Ostatně počkejme si těch pár dní do Suzuky a uvidíme.

Daleko větší drama než na trati panuje napříč formulí 1 a kromě debaty ohledně toho, kdo kde bude jezdit, se licituje, zda někdo vůbec bude jezdit. Pořád nevíme, jak to bude s Lotusem, i když tady už se tvrdí, že je podepsáno a vše se skrývá za právními kličkami (kterým snad i právníci stěží mohou rozumět), neustále někdo činí prohlášení, aby ho s náležitou pompou mohl odvolat. Stačí si přečíst průběžné zprávy a udělat z nich časopis. Lotus se nebude prodávat, Bottas půjde k Ferrari za 16 milionů, Red Bull rozhodně neukončí spolupráci s Renaultem, Grosjean určitě neodejde z týmu, kde nyní závodí a všechno, co má něco společného s VW ve Formuli 1 hodně dlouho neuvidíme.

Připomíná mi to ten vtip o onom stupidním dopise, který chodil lidem v dobách analogových do schránek a vyžadoval, aby byl desetkrát opsán a zaslán dalším lidem, čímž se nepřerušil dlouho trvající  řetěz. Kdo to neudělal, zemřel, zřítil se do propasti a přišel o všechny peníze. Záhadně prohlédl, písmo opsal a rozeslal, takže obživl, zachytil se na volně rostoucím stromu a zbohatl. Poněkud zmatený příměr dostane jasnější kontury, když budu pokračovat. Lotus samozřejmě předán bude, Bottas s Ferrari nikdy nejednal, Red Bull už si dojednává motory u Ferrari, Grosjean je u Lotusu mimo hru, zatímco odepisovaný Maldonado je veleben do nebes (ačkoliv už osmkrát neviděl cíl) a VW se jako zázrakem chystá do F1 už za dva roky.

Ostatně tu máme jednu z čerstvých připomínek – Button se v závodě do radiové komunikace vyslovil, že kolize s Maldonadem byla nejspíš jeho vina, aby den po závodě Venezuelana podrobil kritice, že „už prostě jiný nebude“. Pak věřme tomu, co nám elita F1 oficiálně tvrdí. Jak jednou řekl v krásném rozhovoru James Hunt, také v případě, kdy se střídaly zaručené zprávy z obou pravděpodobných pólů: „Že ten tým pojede s tímhle motorem nemusím věřit ani ve chvíli, kdy s ním bude stát na startovním roštu. Oni jsou schopní najednou sloupnout název a pod ním mít něco jiného.“ Že měl mistr světa specifický smysl pro humor víme, ale z dnešního pohledu jeho výrok jako žert vůbec nevypadá.

Někdy to zkrátka působí, že všechno je schválně zamotané, aby se zdálo, že v F1 panuje napětí, nic není rozhodnuté a je proč se k ní vracet. Spíš to vypadá jako chaos zmatkařů, kteří nevědí o tom, co tvoří pravá a co levá ruka. Na jednu stranu se vyhazují miliony za všemožná opatření a bezpečnostní úpravy, na druhou chlápek v sandálech a kraťasech je schopen prolézt na trať a kráčet vstříc nejprestižnějším vozům F1. To je malér srovnatelný s rudými trenkami na Pražském hradě. A co je na tom zvláštního, že nikdo zatím neobvinil pořadatele z pochybení, nikdo neřekl, jaké sankce z tohoto excesu poplynou a čí hlavu bude inkriminovaná událost stát.

Zato se organizátoři zasadí o to, aby se Vettel náhodou nedostal se symbolem vítězné stáje na pódium. To se ohlídá perfektně. Dost lidí volá po tom, aby F1 nebyla sešněrovaná, nadšeně se pokřikuje nad snahou Hamiltona být lidským a mít svou vlastní identitu. Jak je vidět, trocha té bezprostřednosti, radosti a nadšení je moudrými muži včas zaražena, aby náhodou Bernie Ecclestone a jeho podřízení nevypadali jako banda budižkničemů, kteří se nedrží protokolu. Nevím, komu by tak hrozně vadila vlajka se vzpínajícím se koníkem, rudým býkem, třícípou hvězdou. Asi by to byl zásadní prohřešek, byť nevím proti čemu. Ale možná to všemocný Bernie povolí, až za podobnou oslavu bude vybírat tučný poplatek.

Snad bych měl rozebrat dosti diskutabilní duel Massa - Hülkenberg. Pokud byl Nico uznán vinným, a to aniž by měl možnost se jakkoli hájit (k pozvání před sportovní komisi vůbec nedošlo, jen byl vysloven verdikt – tedy něco podobného, co kdysi dělal „policajt s pokutovým blokem“ Jean-Maria Balestre), tak asi šlo o jasný případ. Já mám možná nepřijatelný pocit, že ten, kdo vyjíždí z boxů na trať, by měl dávat větší pozor než ten, kdo po ní jede v závodním režimu. Pokud takové pravidlo není, rozhodně bych na jeho jasném a zásadním upřesnění trval mnohem důrazněji než na tom, aby se řešil protokol, zda na stupních vítězů může či nemůže mít někdo vlajku, plyšového medvídka, květinu za uchem nebo sklenku s oblíbeným nápojem. V diskusi mě můžete kamenovat nebo mi klepat na rameno, já bych rozhodně viděl spíš vinu na Massově straně. Prostě si myslel, že to stihne a ono to nevyšlo. Ale rozhodně nebudu tvrdit, že to je jediná možná pravda, ostatně od toho máme možnost debatovat.

Singapur je za námi a přes do jisté míry překvapivé výsledky si nemyslím, že by šampionát dospěl do nějakého bodu zlomu. Spíš si oddechl, dal upozaděným naději, posunul je šálivě na dosah plné misky, aby ji posléze odsunul tam, kde byla předtím. Rosberg umázl něco bodů z náskoku Hamiltona, jenž nadále hýří optimismem, Christian Horner tvrdí, že Ferrari má šanci na titul, ale připouští, že hodně malou, Vettel ujišťuje, že bude bojovat do konce… Obávám se, že v Suzuce uvidíme tradiční podívanou letošního šampionátu. Ten film se asi bude jmenovat World Championship 2015 – v hlavní roli Mercedes. Dále hrají: Ferrari, Red Bull, Williams, Force India. Se zvláštním díkem Manoru, že ho ještě neomrzelo být stále poslední… Ale i výdrž se cení.