Nürburgring: Zelené peklo 2/3

NÜRBURGRING POKOŘILA I ELIŠKA JUNKOVÁTrať, rozprostírající se okolo hradu Nürburg, vyváděla v úžas všechny, kdo s ní přišli do styku. Přesně 27,9 kilometrů dlouhá dráha byla koncipována ve třech různých variantách. První verze se zmiňovanou délkou zahrnovala i tzv. Jižní smyčku. Bez Jižní smyčky měla 22,8 kilometrů a délka samostatné smyčky činila 7,8 kilometrů. Dráha nekřížila veřejné komunikace či cestu pro pěší. Předseda zemské rady Otto Creutz a architekt Gustav Eichler mysleli na každičký detail. Přemostění a podjezdy byly součástí Nürburgringu už v původních plánech a nebudeme-li počítat hluk závodních motorů, Nürburgring nikoho z okolí neomezoval. V plánu byla i výstavba železnice podél dráhy. Vlaky by pak rozvážely návštěvníky na atraktivní divácká místa, k realizaci ale nikdy nedošlo.Díky nezvyklé délce okruhu byla za depem postavena krátká komunikace, zkracující cestu za měřeným kolem. Po startovní/cílové rovince podél depa jezdci pokračovali do levé a následně pravé zatáčky. Odtamtud akcelerovali na rovinku za depem a levou zatáčkou pokračovali dál po okruhu. V těchto místech se nacházela i odbočka doprava, tzv. spojnice se startovní/cílovou rovinkou. Jezdci ji využívali, pokud chtěli zajet měřené kolo co nejdříve, bez nutnosti absolvovat letmé kolo.

Nürburgring v roce 1927: Christian Werner skončil na třetím místě a zajel nejrychlejší kolo

Aby se Creutz nemusel chlubit jen dráhou, postavil i špičkové depo o kapacitě 50 garáží. V třípatrové budově se nacházelo středisko závodu a časoměřičů. Pod hlavní tribunu byl umístěn hotel s 30 pokoji. Ve finále se celkové náklady vyšplhaly na úctyhodných 14,1 milionu marek. Němečtí dělníci udělali pořádný kus práce. Vždyť dlouhý okruh dokončili za pouhé dva roky. Sice se v menších pracích pokračovalo i po otevření, ale do provozuschopného stavu byl Nürburgring uveden po dvou letech. Oficiální otevření okruhu proběhlo o víkendu 17. – 19. června 1927. První závod s názvem Eifelrennen přilákal 99 motocyklů, 17 sidecarů a 65 automobilů. Nikým nepoznaný Nürburgring s pražádnými bezpečnostními prvky byl pro jezdce náročnou zkouškou, proto ho Creutz otevřel už 14. června a umožnil závodníkům trénovat.Nedělní dvanáctikolový závod přivítal i dva šestilitrové mercedesy s Rudolfem Caricciolou a Adolfem Rosenbergerem. Nechyběl ani rodák z Nového Jičína Alfred Neubauer coby technický ředitel týmu Mercedes. Z bohatého startovního pole vzešel vítězně Caracciola. Za tři a půl hodiny odjel 340 km, naopak poslední Helmuth Butenuth absolvoval onu vzdálenost za pět a půl hodiny.První ostrá zkouška Nürburgringu dopadla na výbornou a nic nebránilo přípravám na prestižní Grand Prix Německa. Tu v předchozím roce hostila dráha AVUS. Bezmála 20 kilometrů dlouhou trať tvořily dvě rovinky a dvě zatáčky. Vinou tragických nehod během „mokrého“ závodu na AVUSU se Grand Prix Německa přestěhovala na paradoxně o nic méně nebezpečnější Nürburgring. Tam se z vítězství radovaly mercedesy v čele s Ottem Merzem. Pro tehdejší Československo měla GP Německa roku 1927 obrovský význam. Startovala v ní sedmadvacetiletá Eliška Junková, která s bugatkou vyhrála svou kategorii. V Československu propukla velká sláva a hrdost. V Lidových novinách jí formou básně blahopřál i spisovatel Eduard Bass.“Pro německou Velkou cenustačilo nám vyslat ženu,arci když je takovájako paní Junková!Ta když sedne k volantu,rekordy jsou k čerchmantu!”Junková rok po vítězství na Nürburgringu ukončila kariéru. Nemilosrdný okruh ji totiž v roce 1928 vzal manžela Čeňka a Junková se rozhodla s profesionálním motorsportem skoncovat.NÜRBURGRING POLNÍ NEMOCNICÍ A ÚTOČIŠTĚM UPRCHLÍKŮNürburgring hostil Grand Prix Německa nepřetržitě do roku 1939. Pouze krachem na burze v roce 1930 a žalostnou ekonomickou situací Německa v roce 1933, nebyla grand prix pořádána. Nástup Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 však odstartoval nezapomenutelné období nadvlády strojů Mercedes-Benz a Auto-Union. Propaganda německého inženýrství a pilotů vždy dosahovala vrcholu během domácích grand prix, jež bývaly svědkem nacistických orgií na dokonalost německé techniky. Ačkoliv nacisté vládli pevnou rukou, nad závody kontrolu neměli. Nezapomenutelné vítězství Tazia Nuvolariho na podceňované Alfě Romeo P3 v roce 1935 a prvenství Brita Richarda Seamana v roce 1938  (čtěte zde: Brit ve službách Hitlerova Německa) brali nacističtí funkcionáři nelibě.

Start Eifelrennenu v roce 1935, závod vyhrál Rudolf Caracciola

V roce 1933 taktéž nastalo těžké období zakladatele okruhu Otta Creutze, jenž nebyl aktivní pouze v motoristické oblasti. Byl zapojen i do jiných nákladných projektů. Tato skutečnost vyvolala v Berlíně pochybnosti o jeho hospodaření s veřejnými financemi. Podmět k přezkoumání jeho činností dala právě nákladná realizace Nürburgringu.Creutz se po otevření okruhu přestěhoval do Berlína, kde pokračoval v práci státního úředníka. Byl členem katolické klerikální strany, kterou nacisté po získání moci rozpustili. Bývalý předseda zemské rady pak odešel nezvykle brzy do důchodu (44 let) a s rodinou se přestěhoval do Düsseldorfu. I přes změnu bydliště pozornosti Gestapa neunikl. Byl obviněn za zpronevěru státních peněz, ale při soudním procesu chyběly žalobě relevantní důkazy. Proto Gestapo hledalo jakékoliv maličkosti, aby ho mohlo za každou cenu poslat do vězení. Za nákup šesti kusů masa jen pro čtyři novináře během tiskové konference, či za neodůvodněné cesty do Itálie a Francie na okruhy Monza a Montlhéry byl odsouzen k ročnímu pobytu v düsseldorfském vězení bez nároku na návštěvy. Creutz se po vypršení trestu stáhl do ústraní a šest let po válce ve věku 62 let spáchal sebevraždu ve freiburské nemocnici.Vypuknutím druhé světové války závodní motory na Nürburgringu utichly. Jako poslední za sebou zavřel dveře tým Auto-Union. V roce 1940 na něm strávil 41 dní a testoval vylepšené modely, jež svět grand prix už nikdy nespatřily.Během války byl okruh využíván k testování řidičských schopností vojáků. Ke konci války byl v hotelu zřízen azylový dům pro obyvatele vybombardovaných měst. V prostoru startu a cíle vznikla i polní nemocnice. Venkovní parkoviště okupovala hospodářská zvířata, ulehající do stájí uvnitř kontrolní věže. Oplocení, které dělníci postavili okolo okruhu ve 30. letech, bylo v roce 1943 pro válečné účely rozebráno.V březnu roku 1945 dorazila do Eifelského pohoří 11. obrněná divize americké armády. V rámci rychlejšího přesunu jednotek byla použita dráha Nürburgringu. Tanky postupovaly od Jižní smyčky až k startovní/cílové rovince, kde vojáci objevili opuštěnou polní nemocnici a desítky civilistů, skrývajících se v prostorách budov.

Panorama Grand Prix Německa v roce 1939

Shodou okolností navštívila Nürburgring divize, o níž generál George Smith Patton tvrdil, že evropským kontinentem doslova prolétla. Během čtyři měsíců a dvou týdnů se probojovala z Francie, Belgie, Německa až na západ tehdejšího Československa. Přitom Nürburgring nebyl jejím jediným navštíveným okruhem. V prosinci roku 1944 se vojáci 11. obrněné divize zastavili na okruhu Le Mans ve Francii, pak v Remeši-Gueux a o tři týdny později na belgické dráze Spa-Franchorchamps. Ve finále navštívili Nürburgring, který fungoval jako rychlejší spojnice z města Müllenbach dál na východ.Po válce byl Nürburgring zpustošen, ale již brzy se měl pronikavý zvuk motorů vrátit do malebného prostředí Eifelského pohoří.NÜRBURGRING 1. část – První německá horská, závodní a testovací dráhaNÜRBURGRING 2. část – Nürburgring pokořila i Eliška JunkováNÜRBURGRING 3. část – Nejistá budoucnost