Před 40 lety unikl Lauda smrti. Jak jste to vnímali vy?

Ospalá a nudná sezóna 1976 zvolna doplynula k 10. Grand Prix na obávaném Nürburgringu. Rakušan Andreas-Nikolaus Lauda s velice slušným odstupem vedl průběžnou klasifikaci a leckterý odborník už považoval šampionát za rozhodnutý. Velké vzrušení ve světě (v Británii to bylo pochopitelně jiné) nepřinesly ani dohady kolem zatím poslední Grand Prix na britském okruhu Brands Hatch (podrobnosti zde).

Pak se najednou plnily zprávami o F1 i takové deníky, jako Hospodářské noviny, Svobodné slovo nebo Práce, kde většinou neměl tento kapitalistický produkt co dělat. Příčina byla jasná - Ferrari s číslem 1 našrot, Lauda v kritickém stavu v nemocnici, šampionát náhle dostal zcela novou podobu. Ačkoliv za socialismu nebyly bulvární plátky, naplno se ukázalo, jak lidské neštěstí umí přitáhnout. Svět motorů dokonce věnoval Laudově nehodě několik stránek a přinesl i bohatou fotografickou podporu. Drama mezi zatáčkami Ex-Mühle a Bergwerk je rozpitváno do desetin vteřiny (počínaje časem 14:23,45 a konče 14:24,42), stejně tak Laudova pouť z Nürburgringu do nemocnice v Adenau přes odborné zařízení na spáleniny (Ögersheim) až na speciální kliniku v Mannheimu. Všichni chtěli vědět, co se stalo, proč "computer" Lauda chyboval.

Příčina? Pátrejme

Ačkoliv televizní technika byla už v té době na slušné úrovni, je paradoxem, že nehodu úřadujícího mistra světa náhodně zachytil na svou kameru formátu 8mm fanoušek sedící nad místem havárie. Záznam byl pitván do sebemenšího detailu, takže se povedlo celkem brzy vyvrátit tvrzení jednoho z účastníků incidentu Haralda Ertla, že z Laudova vozu upadlo kolo. V této souvislosti se spekulovalo, zda nešlo o špatnou práci mechaniků. Závod byl totiž odstartován za slábnoucího deště, jenže je třeba si uvědomit, že Nordschleife okruhu Nürburgring měřila 22,860 km a šlo jen těžko postihnout všechny změny, které na tak rozhlehlé trati panovaly. Proto všichni piloti konzervativně šli na "mokré" pneu, jediný Jochen Mass si dovolil risk. Zda tolik znal podmínky, těžko říci, ostatně nebyl jediným Němcem ve startovním poli.

Zdálo se však, že zvolil dobře. Lauda se propadl až na osmé místo, Hunta předstihli Regazzoni, Laffite a Mass. Jenže Clay v první čtvrtině okruhu udělal za zatáčkou Flugplatz trojí hodiny, takže do čela se dostal Mass a bylo evidentní, že na slicks se mu vede podstatné lépe. Přesto čtveřice Hunt, Peterson, Regazzoni a Andretti zastávku v boxech vynechala a pokračovala dále na pneumatikách se vzorkem. Lauda do depa zajel...

Pokud tedy neupadlo kolo, pak se vynořily dvě další teorie: prasklá pneumatika nebo dokonce závěs. Italský časopis Autosprint přišel s kresbou, která jako příčinu nehody uváděla kontakt Laudových levých kol s obrubníkem před svodidly. Okamžitě se vynořily předchozí připomínky Laudy k Nürburgringu a zejména se vzpomínalo na fakt, že právě ony příliš vysoké "rantly" Niki kritizoval. Opět citujme analýzu časopisu Autosprint, která vidí možnou příčinu v příliš agresivní jízdě Laudy přes obrubníky, což v kombinaci s rychlostí kolem 200 km/h a nezahřátými slicks mohlo vést k vybočení doprava proti svahu, zajištěnému pouze drátěnými ploty.

Fénix v plamenech

Vzpomeňme si na rok 1973, kdy na holandské trati v Zandvoortu uhořel Brit Roger Williamson. Tehdy mu pomáhal jediný David Purley, nikdo další nezastavil. Tento případ byl rovněž široce komentován, Lauda k němu přispěl nešťastným výrokem "Nejsem placen za to, abych stavěl, nýbrž za závodění." Bylo jedno, v jaké situaci a rozpoložení tuto větu řekl - o tři roky později se mu tato situace vrátila jako bumerang. V jedné stati bylo dokonce uvedeno: "Jak se nyní Lauda cítí, když Merzario, Ertl, Edwards, Fittipaldi, Watson a Lunger ze svých vozů vylezli, neutekli a mistra světa vytáhli z planemů?" A to se ještě mnoho nevědělo, že mezi Merzariem a Laudou nepanují vůbec idylické vztahy, zvláště poté, co maličký Ital musel udělat po sezóně 1973 místo u Ferrari právě ve prospěch Laudy (tedy přesněji - neznamená to, že by Lauda střídal právě Merzaria, ale každopádně v důsledku reorganizace musel Arturo pryč a Niki přišel jako nový pilot).

Všichni zmínění uvedli dva zajímavé poznatky: především přišel Lauda zřejmě při putování travnatým porostem o přilbu, navíc tehdejší opěvovavy Life-Support-System, který měl ze dvou trysek za hlavou pilota chrlit spásonosný prostředek nefungoval. A opět tu byly spekulace a otázky - jen kvůli tomu, čím Ferrari proletěl, než ho trefil Lungerův Surtees a Ertlův Hesketh? Je faktem, že pobyt Laudy v ohnivé výhni se trvale podepsal na jeho vzhledu a od první chvíle bylo jasné, že obličej rodáka z Vídně dostal co proto. Když se Niki ptal Watsona, jak to s ním vypadá, Severoir prohodil něco v tom duchu, že to není tak strašné, ale ve skutečnosti se mu zvedal žaludek z toho, co viděl.

Jáchyme, napal to do svodidel

Dnes už dávno neexistující časopis Pionýrská stezka přinesl v závěru roku 1976 stať Dlouhé prsty mafie v F1. Tehdy stejně jako dnes se asi leckdo ušklíbne a pomyslí si něco o chorém mozku nějakého pisálka z "ruďáskového časáku". Jenže pod článkem byl podepsán Edmund "Edy" Koukal, odborník na F1 a navíc velmi dobrý známý rakouské novinářské kapacity Heinze Prüllera. Oč v daném shrnutí sezóny 1976 šlo? O nic víc či méně, že Koukal vyslovil názor o fungování určitých kruhů, kterým byla silně proti srsti trvalá převaha týmu Ferrari a potažmo Laudy. Obdobé tvrzení Koukal nastínil i ve své knize Šíleně rychlá kola (VTM, 1976), kde dokonce nachází další konspirační akce. Leč jde pouze o nástin, kdo a hlavně jak by měl podobnou záležitost zařídit se z jeho názoru nedozvíme. A i když v té době bylo vše kolem F1 volnější, těžko si lze představit záškodníka, an pod pláštíkem noci za pomoci pilníku "nažižlává" u Laudova vozu závěs...

Do daleko vědečtěji vypadala zpráva, která proběhla tiskem krátce po nehodě. V té době zažívaly svůj boom kondiciogramy, sestavované na míru pro určitou osobu. Ostatně většina z nás zná asi nesmrtelný hold této módě, český film Jáchyme, hoď ho do stroje! Lze těžko předpokládat, že by Lauda byl na kondiciogramu závislý stejně jako František Koudelka v podání Luďka Soboty, nicméně právě na 1. srpen měl Niki ve svém "horoskopu z počítače" ve fyzickém cyklu to nejhorší možné období, označené X, psychicky měl být v pohodě, zato intelektuálně se nacházel ve špatném stavu. Většina názorů samozřejmě zněla, že těžko může za havárii nějaká značka na papíře, ale někdejší trenér rakouských skokanů na lyžích profesor Baldur Preiml tvrdil, že nelze jisté ovlivnění vyloučit. Doložil to zejména zkušenostmi se svými svěřenci, kteří se podvědomě právě těmi značkami ztotožňovali.

Hovoří se také o určitém tlaku ze strany týmu Ferrari. Laudovi končila rokem 1976 tříletá smlouva, v posledních dvou závodech před Grand Prix Německa neuspěl a vždy ho porazil James Hunt. Lauda byl do jisté míry perfekcionalista jako později Senna a porážky se mu vůbec nelíbily. Navíc tu byla i otázka jeho zranění z dubna, kdy se na svém pozemku převrátil s traktorem a zlomil si žebro. Také v tomto případě mu byla doporučena pauza, ale šampion na ni nedbal (více čtěte zde). Další střípky do dané mozaiky byly ryze soukromého rázu - Lauda se na začátku sezóny potají oženil a jeho manželka Marlene poté prodělala potrat. Najdou se lidé, kteří budou tvrdit, že profesionál jako Lauda musí tyhle věci hodit za hlavu, ale pořád je to jenom člověk. A to člověk nesmírně ctižádostivý, který kvůli vstupu do F1 riskoval existenci. A docela na závěr, Lauda sám vzpomíná, že mu před závodem jakýsi muž bez bližšího vysvětlení ukázal podobenku Jochena Rindta, Laudova krajana, který se zabil na Monze v roce 1970. A mohla rozhodit Nikiho i drobná příhoda, kdy ho jeden z fanoušků požádal, aby k podpisu připojil i datum, protože člověk nikdy neví?

Niki přežil a dal F1 silný příběh

Sibyla možná vůbec neexistovala, ale zkusme ji na chvíli napodobit. Vztáhněme ruce... nebýt Nürburgringu, mohl se Lauda stát mistrem v roce 1976 a obhájit titul. Mohlo by to posílit jeho pozici u Ferrari, nemusel by čelit kontroverzním vztahům mezi ním a Reutemannem a třeba by vydržel až do roku 1979, kdy by se nestal mistrem Scheckter, nýbrž on. Nestrašil by děti, jak uvádí ve své knize Protokol (u nás vydáno jako Mé roky s Ferrari), ale také by možná zapadl do pozadí povědomí jako suchý, odměřený pilot, který v dané době vítězil. Tečka.

Naštěstí (nebo naneštěstí?) se na kdyby nehraje. Lauda se dokázal postavit v neuvěřitelně krátké době opět na nohy, což byla jednoznačně zásluha jeho fyzioterapeuta Willyho Dungla. Nebýt toho, že se Lauda začal intenzivně věnovat kondičním tréninkům, měl by do konce roku utrum. Zda se vrátil příliš brzy nebo pozdě, to je věc názoru. Dodnes však přetrvávají rozpory kolem jedné z "nejslavnějších" nehod v F1 a jsou stále lidé přesvědčení o tom, že zdaleka všechno kolem onoho prvního srpnového dne není vyjasněno.

Jak na vás zapůsobila Laudova nehoda nám můžete napsat do diskuse nebo dát svůj hlas do ankety.