PADDOCK LINE: MÁME PAUZU

Dovolená, u které se kdysi připisoval poměrně nesmyslný dodatek „na zotavenou“ (jako by někdo o dovolené někdy odpočíval), má ve formuli 1 poněkud odlišnější charakter, tam se velice přísně dohlédne na to, aby se skutečně alespoň její první polovinu odpočívalo. Nebylo tomu tak vždy a pro spoustu fanoušků bylo léto spojeno s ponocováním a natěšeným čekáním na noční záznamy, sledované na blikajících obrazovkách napájených autobateriemi ve stínu šumících lesů. Rodiče nás, nezvedená dítka, škrtili, protože umíněné ratolesti trvaly na poledním návratu do tehdy ještě zdaleka ne tolik rozžhavených městských ulic, protože ČsT zrovna dávala přímý přenos Grand Prix Rakouska. Nevím, jak ostatní, ale já pak dostal hodinové kázání se zakázáním všeho, co bylo jenom myslitelné, protože když jsem zapnul za stálých poznámek televizi, bylo mi sděleno, že Rakušané nečekaně zvedli cenu za vysílání, takže se můžu koukat na veverky, koťata či nějaký hodnotný film, ale určitě ne na F1. Až po nějaké době jsem viděl v odpoledním motoristickém studiu pokoutně natočený záznam panem Raubem, který se může pyšnit tím, že oblafl všemocného Ecclestona. Povedlo se mu totiž včas zachránit naexponovaný film a bossovi F1 numero Uno předal cívku, na níž ještě nic natočeno nebylo.

o ale bylo Rakousko 1979 a my se bavíme o Maďarsku. Už jsem ve své stati o F1 v dobách socialismu připomněl, že nakonec nezabodovala ani země, kde zítra již znamenalo včera, ani obchodně agilní Poláci, ani s ohledem na materiální zabezpečení mající slušné šance naše domovina. Maďaři zdaleka tolik nehýřili plány (jak bychom dnes nazvali smělé vizualizace), ale uváděli své činy ve skutek. Pravda, také oni museli slevit a ustoupit od monstrózní myšlenky udělat trať ve slavném budapešťském Vidám parku. Byla to tehdy doba boomu městských okruhů, mající poměrně krátký dech, i když se z ní některé zajímavé počiny dochovaly. V říjnu 1982 se začalo stavět a bylo až dojemné sledovat náhlý eskymácký obrat v mínění našich médií. Až do té doby byla F1 sice uznávanou, nicméně stále propíranou „zástěrkou nelítostných kapitalistických finančních piklů“, ničících její sportovní podstatu. Oč půvabnější byla naše Formule Easter. Když už bylo jasné, že Maďaři staví, najednou se nenápadně v různých periodikách začaly objevovat fotografie rozpracovaného areálu doprovázené nikoli výsměchem pokleslého sportovního odvětví, nýbrž radostnou vizí, že občané Československa nebudou muset bojovat o devizový příslib a výjezdní doložky, a přesto uvidí F1 na vlastní oči. Bodejď bychom taky nadávali, když bezpečnost tehdejších hvězd F1 zajišťoval náš Narex team. On byl také v roce 1995 účasten při incidentu, kdy se Taki Inoue nejspíš rozhodl být akčním hrdinou při záchraně svého dýmícího Footworku, jen si nevšiml, že s hasicím přístrojem vbíhá přímo před medical car. Inu, Inoue nejspíš neznal rčení, že Tatra nezná bratra. Pro mnohé z nás šlo v Maďarsku o první setkání se světem šíleně rychlých kol (já osobně zvládl druhý ročník) a tudíž splněné přání obří velikosti.

 

Historicky prvním vítězem Grand Prix Maďarska byl Nelson Piquet na Williamsu. (foto: Williams F1 Team)

 

Přestože bylo Maďarsku prorokováno poměrně brzké vyřazení z kalendáře F1, Grand Prix na okruhu familiárně zvaném „Hungároš“ stále čelí a odolává nepříznivým okolnostem. Zákulisím se pochopitelně nesou zvěsti, že nebýt ochranné pěsti samotného Bernieho, tak je dávno u našich bývalých jižních sousedů lidově řečeno „vymalováno“. Neboť sčítejme negativa – trať příliš složitá, neumožňující de facto téměř nikde předjíždějí, tudíž divácky nepříliš atraktivní, svým způsobem pomalá, uvedené okolnosti podtrhuje i nekvalitní okruh, jemuž nepomáhají ani nové injekce v podobě povrchových úprav. Nadšení z něj nejsou nijak zvlášť ani jezdci, ač to veřejně nedávají najevo – v tomto případě zapomeňme na oficiální PR prohlášení, znám výrok jednoho nejmenovaného pilota, který řekl, že aby si nezadal, bude ochotně tvrdit, že skvělé by bylo jezdit i v podpovrchovém dole v Jižní Africe. Je zase pravdou, že Maďarsko prověří kvality a schopnosti pilotů a právě ona zdánlivá neschopnost předjíždění představuje výzvu, které se sem tam někdo chopí.

V roce 2003 stáli Kimi Räikkönen a Fernando Alonso na stupních vítězů jako soupeři. Španěl tu tu tehdy vyhrál svou první Grand Prix, Fin se maďarských vavřínu dočkal o dva roky později. Na svůj druhý triumf ze země uheráku, papriček a vína oba piloti nadále čekají. (foto: Renault F1)

A pak je tu ještě aspekt, který podstatně zdramatizoval letošní závod, jehož přítomnost ale dokáže zamotat vlastně jakékoli klání formule 1. Deštivé kapky jsou vždy vítaným zpestřením a nejinak tomu bylo i tady. Díky nim sice nedošlo k zásadní změně sil ve startovním poli, stratégové se ale zpotili podstatně více a pochopitelně jsme viděli i více nechtěných piruet než jindy. Divák i přes řevnivost Mercedesů touží po změně a nových postavách na čele, Ricciardo se svého úkolu zhostil nejlépe a i přes tréninkové vyrovnávání sil neustále jako by svými výsledky otloukal o hlavu pochybovačům v jeho schopnosti předsezónní váhání nad tím, zda je pro mistrovský tým dobrou volbou. Padl názor, že Vettel převzal Webberovu smůlu, ale spíš bych řekl, že se opakuje historie dávno minulá i současně nedávná. Vzpomeňme za všechny případy na Renault – v roce 1980 měl být hlavním tahounem Jabouille, ale výsledky dělal Arnoux. Když on převzal roli jedničky, zametal s ním Prost. Osobně nemám rád omletý termín „nelze nic ztratit, jen získat“, navíc kdyby Ricciardo neodváděl kvalitní výkony, ztratil by lukrativní místo. Zatím to ale vypadá, že Vettel snad i maličko podcenil skutečnost, teď chce dokázat, že mistrem je on, což vede k drobnějším i zásadnějším chybám. A nemusí to být vždy a jenom technika.

Nálada u Mercedesu se v jezdecké složce začíná podobat třaskavému ovzduší a la McLaren na konci 80. let, kdy na sebe štěkali Prost a Senna. Nemyslím si, že si Rosberg a Hamilton nesedí lidsky, prostě jsou jen posedlí úspěchem (kdo by nebyl), a když náhodou jede vpředu ten druhý, je to stav, co se rovná pohledu býka na rudou muletu. Navíc mají techniku, stále minimálně o půlkrok vpředu před ostatními – proto i když třeba Hamilton opakovaně vyráží na trať z chvostu startovního pole nebo z boxů, je jen otázkou času, kdy se objeví na čele (tedy pokud se náhodou nepotká těsněji s nějakým soupeřem). I tenhle fakt je námětem k zamyšlení, zda bude diváky podobná formule ještě zajímat. Ona je jedna věc, kdy se na tratích zdánlivě bojuje a předjíždí – je to jako kdybyste poslali na atletickou dráhu čerstvého jedince; také vám hravě předběhne někoho, kdo má v nohách nějakou tu stovku metrů navíc. Že to bylo na Hungaroringu dramatické až do konce, za to můžeme vděčit faktu, že relativně, opakuji relativně vyrovnané vozy hledají cestičku kupředu jen těžko. V minulosti už jsem zmiňoval výkon Thierry Boutsena v roce 1990 – Belgičan tehdy dokázal udržet za zády celou plejádu zkušených borců, nikdo kolem něj nenašel cestičku a přes jím staženou závoru se nedostal.

Pokud se v minulých závodech blýskalo na časy u Williamsu (a můžeme jen litovat, že Massa nemohl potvrdit vzestupnou tendenci formy vozů sira Franka), v Maďarsku to zase vypadalo, že se probudil černý koník. S ohledem na následnou přestávku se musíme obrnit trpělivostí, zda jeho ržání bude mít delšího trvání. Fernando musel na tak dobré umístění čekat téměř celý rok, naposledy si stříbrnou trofej ze stupňů vítězů odnášel loni v Singapuru. A Kimiho šesté místo je vůbec nejlepším výsledkem svérázného Fina při jeho druhé anabázi v italské stáji.

Zažívá Ferrari po několika personálních změnách progres výkonů, nebo šlo jen o krátkodobé vzepětí? Každopádně italský tým předvedl na Hungaroringu doposud nejlepší letošní výsledky v případě obou pilotů. (foto: Scuderia Ferrari)

 

Existují však i nepříliš lichotivé výsledky a výkony – Force India po 15 závodech zaznamenala totální neúspěch: ani jedno auto neprojelo pod šachovnicovou vlajkou a smutek mohl být o to větší, že na tom měl vlastně stoprocentní podíl Pérez. Zkazil tím i zajímavou sérii Hülkenbergovi, jehož smolným číslem tak byla třináctka – předtím dvanáctkrát po sobě skončil na bodované pozici. Jistě, jsou tu výkony podstatně lepší, ale přeci jenom na muže ze středu startovního pole je to výkon určitě zajímavý. I nadále zůstává jediným stoprocentním pilotem Alonso, na opačném konci se do nezáviděníhodné pozice vyhoupl Guttiérez, který šestým odstoupením překonal kvarteto Ericsson, Grosjean, Sutil a Vergne.

Team Force India pěkně pospolu - to ještě ani Nico Hülkenberg, ani Sergio Pérez nemohli tušit, že maďarská Grand Prix bude pro oba notně hořká. (foto: Sahara Force India)

 

Za zvuků deště popřeji čtenářům příjemný druhý prázdninový měsíc, i když předpokládám, že většina z nich už si na školu sotva vzpomene. Vinšovat hezkou dovolenou si netroufám, co když bude pršet (nebo naopak bude vedro k padnutí) a já pak budu označen za původce nepříznivých jevů? Nehledě k tomu, že podle jisté statistiky je prý dovolená až příliš často tou nejnamáhavější částí roku. Zároveň také na tento fenomén svedu i fakt, že jste na Paddock museli čekat poněkud déle, ale pokud se podíváte do kalendáře, k další Grand Prix je to ještě nemalá dálka – a slibuji, že se vám to čekání pokusím brzy vynahradit.