Abú Zabí 2010 - Jak Ferrari a Alonso přišli o titul mistra světa

Připomeňme si situaci - před posledním, 19. závodem sezóny, měl k titulu nejlépe našlápnuto Fernando Alonso (246 bodů) s mírným náskokem před dvojicí pilotů Red Bullu Webberem (238) a Vettel (231). Čtvrtý Hamilton (222) sice ještě mohl teoreticky přesprintovat trojici před ním, ale to už byla vize spíše z oblasti sci-fi tématiky.

Přizvěme si nyní člověka z nejpovolanějších, tehdejšího tiskového mluvčího Ferrari Lucu Cojalanniho, který tuto funkci zastával 13 let (2000 - 2012). Připomene nám, jak události v Abú Zabí ovlivnily běh životů dalších osobností Ferrari a připomene i jeden pozapomenutý aspekt, který vedl ke ztrátě očekávaného titulu.

"Ten 14. listopad 2010 vešel do dějin - aspoň co se týče F1 a Ferrari - jako jeden z nejsenzačnějších sportovních výsledků. Pouze velký fotbalový fanoušek jako já by ho snad přirovnal snad k neuvěřitelné porážce FC Internazionale Milano 5. května 2002 na olympijském stadiumu v Římě, čímž Inter přišel o mistrovský titul.

Enormní chybou bylo povolat Fernanda Alonsa do boxů - možná pro někoho nemá smysl se k tomu vracet. Ale takové případy vždy vyvolávají snahu vyhodnotit a posoudit odpovědnost těch, kteří dané rozhodnutí udělají. Přitom víme, že v tom hraje roli prvek nečekaného a nepředvídatelného, ostatně stále se připomíná velký vliv nehody Michaela Schumachera a Vitantonia Liuzziho v prvním kole. Ale téměř bez povšimnutí zůstala jiná chyba - nebo nepřesnost - jejíž důsledek pro nedělní závod byl hodně rozhodující.

Šlo o poslední kvalifikační kolo Felipe Massy, o němž jsem nedávno mluvil znovu s Andreou Stellou, který byl tehdy na boxové zídce. Myslím, že Felipe při svém posledním pokusu zbytečně zpomalil, když viděl červená světla. Zapomněl nebo mu nikdo nepřipomněl, že cílová čára byla ještě před tou startovní. S ohledem na potenciál vozu byla téměř jistá šance, aby se posunul na lepší než šesté místo na startu, mohl se tak dostat před Webbera a náš plán závodu by vypadal docela jinak.

Kam se tito lidé mohli dostat?

Nikdo nemá rád »kdyby«, ať ve sportu nebo vůbec v historii, ale debatoval jsem s přáteli i odborníky, kteří ten víkend v Abú Zabí zažili. Zkoušeli jsme si představit, jak by se Alonsův třetí titul promítl do osudů některých protagonistů. Berte to jako malé teoretické cvičení, které je samozřejmě k ničemu, ale nemusím na něj vynaložit žádné peníze, navíc v dnešní době internetu si mohu dovolit se o něj podělit se čtenáři.

Vezmu to hezky shora. Luca di Montezemolo končil patnáctý rok svého působení u Ferrari, jako prezident značky mohl zamířit do skutečné politiky jako vedoucí osobnost. Vždyť týdny předtím podle různých anket a průzkumů byly jeho šance opravdu pozitivní. Mohlo by mu pomoci něcí víc, než vyhraný šampionát v barvách stáje Ferrari, v jejímž čele stál? 

Stefano Domenicali, můj blízký přítel, působící ve funkci šéfa Ferrari třetím rokem, mohl k vítězství v Poháru konstruktérů (2008) přidat i titul v kategorii jezdců díky pilotovi, kterého do Maranella prosazoval. Nikdo by potom Alonsa nemohl vinit z toho, že není dost dobrý, jak to potom méně nápadně určití lidé dělali. Dokonce z řad těch, kteří se prohlašovali a stále označují za jeho přátele.

Aldo Costa by mohl rozmetat mýtus, podle mě naprosto nesmyslný, že italští inženýři nejsou schopní navrhnout vítězný vůz Ferrari. Není to jen diplom, co dělá dobrého technika, ale další vlastnosti, nicméně takovéto klišé týkající se domácích pracovníků mělo hodně tuhý kořínek. 

Chris Dyer by možná dále stál na boxové zídce Ferrari, což bych mu osobně přál právě v těchto dnech, kdy se podrobil operaci, která se kvůli překážkám přicházejícím z Piedmontu nezdařila. Ten chudák to tehdy odnesl za všechny. Nesl svou odpovědnost a poctivě ji přiznal, leč tehdy bylo až příliš jednoduché svalit chybu na jedinou osobu, měla mnohem více otců. Vzpomínám si na jeho slzy v závěru závodu, kdy plakal na terase, a na jeho úzkost s jakou vysvětloval svou volbu strategie pro závod před následujícími čtyřdenními posezónními testy.

Fernando Alonso by ve své první sezóně u Ferrari získal mistrovský titul, jeho třetí, který mu doposud uniká. Pravděpodobně by v něm nerostl hněv, který nakonec vedl k zásadnímu rozkolu s Ferrari. Jeho působení ve stáji by pak bylo zcela jiné, i kdyby už se znovu šampionem nestal, kdyby nevytvořil podobně vítězný cyklus jako Michael Schumacher - upřímně říkám, že Red Bully byly poté silnější než my a bylo tomu tak i v následujících letech. Snad už je nyní klidnější, jako pilot a člověk je pravděpodobně šťastnější stejně jako my, to je jisté.

Zachovávejme si svou hrdost

Stručně řečeno, jsem přesvědčen, že by mnoho věcí bylo jinak, kdyby Fernando zastavil k výměně pneumatik o tři nebo čtyři kola později - mluvím pouze o tomto údají, o ničem jiném - a kdyby se Schumacher v šesté zatáčce neroztočil a Liuzzi do něj nenarazil. Několik mužů by mělo díky svým schopnostem možná jiný život. Jen to dokazuje, že sport, a nejen ten, se skládá z mnoha epizod, což by si měl každý uchovat v paměti. To platí pro ty, kteří si myslí, že nejlepší věcí je ve spěchu Ferrari opustit a ani se nerozloučit. Bylo by pochopitelně moc krásné završit sezónu v Abú Zabí oslavou před kamerami, ale mnohem hezčí bude ukázat onoho týmového ducha, který si uchováváme navzdory porážkám. Doufám, že už se to naučili."

Luca Cojalanni začal svou kariéru u Ferrari jako konzultant v letech 1992 až 1999. Současně vykonával stejnou funkci pro vrcholný fotbalový orgán FIFA. Ze své pozice tiskového mluvčího Ferrari přešel na začátku roku 2013 na post komunikačního šéfa pro Evropu a Střední východ, po třech měsících se stal šéfem on-line komunikace. Na konci února roku 2014 odchází od Ferrari a krátce působí u týmu Marussia. Jeho současná kariéra je spjata s Formulí E, kde zastává post mediálního delegáta FIA.