Lauda v Renaultu? Chybělo málo a historie F1 měla jinou podobu

Kariéra Niki Laudy se týkala především tří vozů - Ferrari, Brabham a McLaren. Ty dvě rozpačité sezóny v barvách Marchu a BRM na začátku jeho působení v F1 i přes některé zajímavé okolnosti jsou pořád jen zápisem do statistik. Málokdo ale ví, že nechybělo mnoho a trojnásobný mistr světa mohl hájit také francouzské barvy.

Tehdy ještě piloti neměli letní přestávku, takže 5. srpna 1984 se sešla smečka F1 na německém Hockenheimringu. Dorazil sem i poněkud rozladěný exmistr světa - Rakušan měl za sebou bouřlivé jednání s Ronem Dennisem na Ibize, v němž se jednalo o smlouvě na příští rok. Příchod Alaina Prosta a jeho výkony vedly Dennise k oznámení, že v sezóně 1985 se Niki bude muset spokojit jen s polovičním platem. Jako důvody uvedl Alainovy výkony a snahu o reorganizaci týmu. Tohle Lauda rozhodně nečekal a proto jako eventualitu začal hledat, kdo by jeho bezesporu náročné požadavky uspokojil. 

Prakticky konspiračním způsobem navázal kontakty se šéfem Renaultu Gérardem Larroussem. Ten by podobnou přestupovou bombu uvítal, protože kvůli kritice osazení základny týmu ve Viry-Châtillon neměl v týmu nejjednodušší pozici, navíc zhoršené výsledky žlutočerných oproti roku 1983 a odchod Alaina Prosta ke konkurenci dokonce naznačovaly možnou likvidaci týmu. To vše se odehrálo v době, kdy generální ředitel automobilky Bernard Hanon kvůli značným ztrátám zvažuje dokonce sérii propouštění. Není těžké odhadnout, že stáj F1 by asi byla na forhontě jako jedna z prvních... Larrousse věřil, že s Laudou by mohl přesvědčit představenstvo značky - když ne o výrazných sportovních, tak alespoň marketingových přínosech.

Do hry ale vstoupil i manažer Lotusu Peter Warr - Renault poháněl černozlaté vozy a protřelý funkcionář zacílil na nesporný talent, Ayrtona Sennu v barvách Tolemanu. Brazilec sice měl smlouvu do roku 1986, ale to byla spíš otázka právní. Pro Renault by to bylo řešení ve stylu rčení o vlku a koze. Nicméně Hanon po německé Grand Prix tajně přijal v Quai du Point-du-Jour (Boulogne-Billancourt) Laudu k jednání o smluvních podmínkách a byl ochoten akceptovat i jeho astronomický požadavek na plat ve výši sedmi milionů franků. Larrouse ale všechno mohl Nikimu potvrdit jen ústně, což Rakušana značně rozladilo. Jako rozhodující proto určil setkání v rámci GP Holandska. Mezitím opět jednal s Dennisem; ten ale trval na původním návrhu. Niki ho emotivně poslal do háje...

V GP Itálie Toleman zakázal Sennovi startovat, což jasně naznačovalo, že je na odchodu. Tím se pozice pro Laudu ztížila a další rána přišla dva týdny před Evropskou Grand Prix: Michelin oznámil 24. září 1984 svůj odchod z F1! Pierre Dupasquier uvedl několik důvodů: především malé zisky a ekonomické potíže, navzdory faktu, že francouzské gumy obouvá dominující tým McLaren. Najednou se nabízelo elegantní řešení - Renault bude dál působit v F1 jako dodavatel motorů a tím by absence továrního týmu nemusela tolik bolet - automobilka by se v F1 etablovala dále.

Závěr byl proto patřičně logický. Bernard Hanon označil hospodaření Renaultu za "pohyb v červených číslech"; z toho důvodu došlo k přípravě "sociálního plánu", na jehož základě byl projekt F1 už kriticky ohrožen. Výsledkem byla nejen úsporná opatření na provoz stáje, ale také zpochybnění Laudových požadavků - výše jeho platu prosákla k zaměstnancům a zejména odbory byly pobouřeny, co by vedení bylo ochotno "vyhodit" pro jednoho člověka. Hanon také negoval Larrousseho ústní dohodu s rakouským pilotem a Lauda tak mohl zůstat na ocet; proto se potřetí pustil do debaty s Dennisem a nakonec přijali kompromis - Nikiho plat měl klesnout jen o třetinu (na čemž značnou měrou zapracoval generální sponzor Marlboro). To ještě nikdo netušil, že Rakušan završí aktuální sezónu ziskem svého třetího titulu.

Epilog je také dobře znám - v roce 1985 Lauda už jen sekundoval Prostovi, jenž mu se vším všudy odvedl porážku o pouhého půl bodu z předchozího roku. Niki poté podruhé a definitivně opustil Formuli 1 jako pilot a totéž ve stejné době učinil i Renault - závodní stáj F1 přestala na konci roku 1985 existovat a vrátila se na scénu až v roce 2002, aby načala další část ze svých "formulových" eskapád.