Pět otázek: Paul-Henri Cahier

Tak jak se můžete dočíst na jeho stránkách, vyrůstal za zvuků motorů v uších a puchem oleje Castrol v nose. Závodní virus zdědil po svém otci, který byl fotoreportérem. On má ale úplně jiný styl, vždy bude hledat umělecký přístup, je to ten, kdo do svých obrázků dává i kus poezie… Paul-Henri Cahier.

Od doby, kdy jsi začal pracovat ve formuli 1, jak se změnil přístup médií?Až do roku 2003 jsem používal kinofilm Kodachrome, který se pokaždém závodě musel posílat do Lausanne ke zpracovaní a pak se kurýrem vracel zpět. Bylo to pomalé a drahé. Ale nadruhou stranu Kodachrome byl kouzelný… Dnes s digitální technologií je všechno instantní, přesto musím pracovat daleko tvrději a rychleji, po každém závodě záleží na rychlosti - je to boj s rychlostí. Digitální kvalita je fantastická, je naprosto skvělé prostupovat do tajů laboratoře Photoshopu.

Závodní víkend začíná ve čtvrtek a končí v neděli večer. Jaký je nejlepší okamžik na pořízení fotografie?Nejlepším okamžikem je ten na startovním roštu těsně před startem, ti lidé v kombinézách a přilbách to je to, co zůstalo stejné jako před padesáti lety. Intensita je stejná, ten sladký závan nebezpečí je stále stejný, napětí je stále stejné.

Kolik fotografií jste během své kariéry vytvořil?Řekněme, že asi tak půl milionu….

Ztratil jste někdy záběr, který jste chtěl použít?Ztratil jsem jich mnoho. Ale musíte být spokojeni s tím, co děláte. Patří to k meritu práce, je to osud. A musíme to akceptovat.

Jaká je Vaše nejoblíbenější fotografie?To je jako byste se mě zeptal, které z mých dětí je mi milejší. Je to těžké. Nemožné…Ale musím, říct, že jsem se snažil vždy být ve správný okamžik na správném místě, tak jako když jsem vytvořil fotografii Prosta a Laudy v Brands Hatch v roce 1984. Je to kouzelná fotka, jedinečná, něco podobného se mi již asi nepovde.

(Stalo se tak po havárii Palmera, kdy byl závod zastaven. Prost a Lauda, byli ve vedení a byli i první co zastavili na startovním roštu. Ze svých monopostů se vysoukali dříve, než tam dorazili ostatní. Carhier právě přecházel přes dráhu a vyfotil ten moment na poslední okénko kinofilmu).

Oficiální stránky fotografa.