De Villotaová se poprvé ukázala a promluvila o své nehodě - Přišla o oko, čich i chuť (+foto)

Život se De Villotaové zcela změnil 3. července 2012, když se vracela z aerodynamického testu po letištní rovince v Duxfordu a narazila v  nízké rychlosti do přistaveného nákladního automobilu tak nešťastně, že došlo k vážnému zranění, při němž přišla o oko (psali jsme zde).

Nyní poskytla svůj první rozhovor o osudných okamžicích pro španělský časopis Hola: "Všechno si pamatuji - dokonce i okamžik nárazu. Když jsem se probudila, všichni byli kolem mě a nevěděli, jestli a jak budu mluvit. Začala jsem anglicky, protože jsem si myslela, že jsem na kontrole FIA a že sestřička je trenérem.

Pak mi otec řekl: 'Prosím, Mario, mluv španělsky, protože tvoje matka polovině věcí nerozumí.' V tu chvíli jsem si začala vše uvědomovat: co se stalo, kde a proč jsem," pokračuje De Villotaová.

Zranění změnilo její život i pohled na věci: "Nehoda mi poskytla novou perspektivu života, nový náhled na věci, které se dějí. Naučila mě, že se musíte sami nejdříve vychovat skrze úsilí a oběti, abyste dosáhli toho, co chcete mít.

Nyní mám jen jedno oko, ale možná vnímám více věcí než dříve. Předtím byl můj život závodem s časem, nyní vím, že se musíte zastavit a hodnotit věci jinak."

Maria dnes (foto: Hola)

Španělka připouští, že byla poprvé šokována, když viděla své zranění. Zároveň však věří, že už má to nejhorší za sebou: "Na počátku to [oko] zakrývali, takže jsem ho nemohla vidět. Když jsem se na sebe první den podívala do zrcadla, měla jsem 140 černých stehů na tváři - vypadalo to, jako bych byla svázána lodním lanem, a přišla jsem o oko. Byla jsem zděšena.

Brzy budu muset podstoupit další operaci, ale to nejhorší už je za mnou. Mívám bolesti hlavy, o kterých neví, jak dlouho potrvají - možná roky. Musím hodně ovládat své úsilí kvůli lebečnímu tlaku. Přišla jsem také o čich a chuť, která je s čichem spjata. Nyní mám ráda věci s velmi silnou chutí."

K závodění se možná vrátí: "Stále nevím, je to o licenci. Ve Spojených státech jsou piloti, kteří přišli o oko a licenci stále mají. Pravdou je, že přicházíte o vnímání hloubky, protože perspektivu vnímáte pomocí obou očí. Jsem zvědavá, zda v budoucnu budu závodní pilotkou nebo budu v životě dělat něco jiného. Stále nevím, co bych měla dělat.

Všichni chceme vědět, zda se z toho, co se stalo, můžeme poučit, abychom se v budoucnu dokázali takovým nehodám vyhnout. Mým záměrem je s tímto pohledem pomoci, zlepšit bezpečnost, obzvlášť při aerodynamických testech, protože na okruzích je vše pod kontrolou - ne však při tomto druhu testů."