Papírové modelářství je s F1 nerozlučně spjato, ačkoliv historicky první model, jímž byl Tyrrell 005 Ford, vyšel “až” v srpnu 1974. Postupně se však nabídka vozů rozšiřovala a dnes už můžeme vybírat opravdu ze široké škály modelů na různých stupních obtížnosti.
Vše muselo jednou začít, a že to bylo právě památného 14. května 1950 v Silverstone, je fakt, za nějž vděčíme hraběti Brivio Sforzovi. Navíc aby bylo jasné, jaký význam vůbec první závod oficiálního mistrovství světa formule 1 má, honosila se Grand Prix Velké Británie ještě titulem Grand Prix Evropy.
Dlouhých jedenáct let čekali naši jižní sousedé na okamžik, kdy se v jejich hornaté zemi opět rozezní motory ušlechtilé královny motoristického sportu. O hřmění letos můžeme mluvit jen těžko, ale to nabitému Red Bull Ringu v tento památný den asi příliš nevadilo. Radost masám mohly kalit jen dvě okolnosti – závod nepříliš atraktivní a absence domácího pilota.
Nemilé zprávy se nevstřebávají lehko, zvláště pak ty, které se nás osobně dotýkají. Takové pocity jsem měl ve chvíli, kdy jsem se dnes dozvěděl o skonu novináře a motoristického odborníka Petra Minaříka.
Při hledání jistých historických událostí jsem narazil na popisek jedné ze situací při Grand Prix Kanady, v níž autor poznamenal: „V Kanadě snad nikdy nic nešlo hladce!“ Je to názor jistě radikální, ale pokud se zadíváme do historie, nebylo zase extrémně málo ročníků, kdy by tento výrok neplatil.
O trati, která se jako zvláštní had vine ulicemi Monte Carla a dodává vedle kasin, jachet, Grace Kelly a pobytu více či méně vážně míněných celebrit na lesku miniknížectví, sevřeného z jedné strany hladinou Azurového pobřeží Středozemního moře a z druhé přímořským výběžkem Alp, existuje mnoho výroků. Tentokrát sáhněme k citátu muže, který tu na rozdíl od mnoha jiných dokázal zvítězit: „Monaco mi úplně stačí jednou za rok,“ řekl Jochen Rindt.
Velká cena Holandska 1966. K brabhamu se startovním číslem 16 se pomalu šourá muž s dlouhým plnovousem o holi a ochotně podpíraný ředitelem závodu. Teprve když se obtížně vsouká do kokpitu, falešný vous padá a hůl letí za okraj trati. Takhle reagoval na spekulace tisku zda se už necítí být „dědkem“ na závodní dráze tehdy dvojnásobný mistr Jack Brabham.
Letošní sezóna formule 1 znamenala určitý průlom v číslování jednotlivých vozů. Je pravdou, že se kolem skutečnosti, že si stále méně viditelné „numero“ na své auto vybere sám pilot, vedla poměrně dost velká debata, ale budiž, pokud si někdo myslí, že i tím se oživí poslední dobou většinou stejně „zajímavé“ závody, ponechme mu jeho iluze. Lidé mající kladný vztah historii to přimělo ke vzpomínce. A tak se tedy vydejme na jednu takovou procházku, v níž nebude třeba nic počítat – a přesto bude plná čísel.
PADDOCK LINE - ŠPANĚLSKO; Návrat do evropského prostředí měl plno věcí změnit: Mercedesy měly ztratit svůj ohromující náskok, Alonso si troufal na stupně vítězů, Sauber zase na bodovaná pořadí… Ono se ale říká „lidé míní, okolnosti mění.“ Jediná významnější proměna se týkala průběžného pořadí.
Konzervativní náhled na závodní vůz má zakódovaný úzus čtyř kol, jak tomu u správného dvoustopého vozidla bývá. Občas se však najdou výjimky, na nichž někteří demonstrují možnost vystoupit z obvyklého klišé, jiní zase berou i relativní neúspěch jako potvrzení, že je nutné se držet zavedených pořádků. Šestikolové vozy jsou proto brány stále jako rarity, i když občas dokázaly dosáhnout zajímavých výsledků.
Vidím to jako dnes – Grand Prix Španělska 2000 a jeden z mechaniků po odjezdu Michaela Schumachera podivně poskočil. Postupným zjišťováním jsem se dopátral, že šlo o Nigela Stepneye, jenž bližší seznámení s vozem německého šampiona odnesl zraněním nohy a dalšími šrámy. Pro něj rozhodně nebyly jediné.
Uzavřel se rok 1978 a jak jsme si řekli, Williams podruhé od spojení s Walterem Wolfem pocítil finanční nezávislost. Šlo teď jenom o to, jak s ní naloží, aby výsledkem nebyl opět bolehlav. Ovšem ani největší jasnovidec nemohl tušit, jaké zemětřesení způsobí sezóna 1979, po níž se Williams Team mohl směle počítat mezi absolutní špičku.
Stačily dva týdny a jsme zase na zemi. Zázraky se sice dějí, ale těžko dvakrát po sobě a ani vzývání moderátorů přenosu tomu nijak nenapomohlo. Možná někdo o velikonoční neděli utrousil i slovo nepatřící do sváteční nálady, ale vstávat brzo ráno a mít za odměnu jeden dramatický souboj za necelé dvě hodiny…
Někteří lidé se k určité činnosti dostanou shodou okolností a další spousta náhod jim umožní nečekaně nabyté možnosti zúročit. Pak jsou ale takoví, jímž je příslušnost určitému oboru dána doslova od kolébky či dětských kroků. Mezi ně se rozhodně řadí Giancarlo Minardi.
Ještě před rokem se na Grand Prix Bahrajnu pohlíželo jako na záležitost krajně ošemetnou, při níž se zástupcům světových pojišťovacích ústavů zvyšoval srdeční tlak, protože většině z nich se těžko mohou ježit vlasy na hlavě. Letos bylo vše v relativním pořádku a navíc, umělým osvětlením zalitý okruh Sakhir přinesl fanouškům F1 podívanou, na níž v posledních několika letech už téměř zapomněli.
První závod v Austrálii mnoho fanoušků moc nenadchnul, ale čekat od Malajsie nějakou zásadní změnu, to mohl jen nenapravitelný optimista křížený s poslem dobrých zpráv. Když se poohlédneme po průběhu prvního letošního asijského závodu, kromě dvou skandálů a běžné rutiny posledního závodního údobí prakticky nic převratného nenabídl.
Čas očekávání skončil – máme tu novou formuli 1, na níž jsme se nedočkavě těšili nebo se jí zděšeně báli. Nenaplnily se některé evidentně marketingové obavy že by závod nedokončil ani jeden vůz, ale výraznější posun se taky nekonal. Co nám tedy F1 nového věku vyspělých technologií a reinkarnace turbomotorů přinesla?
V článku o Johnu Surteesovi uvedeném na zdejším webu jsme tohoto výjimečného závodníka opustili v době, kdy se radoval z mistrovského titulu. Dovolím si navázat na stať Jany Šrámkové a projít kariéru mistra světa na dvou a čtyřech kolech, jak se odvíjela v F1.
Na stránkách F1News.cz se nedávno rozhořela debata, jak to vlastně bylo s týmem Franka Williamse ohledně jeho prvních let v F1. V některých pramenech se uvádí jako výchozí rok 1977, kdy Williams získal finanční nezávislost, ovšem historie této kdysi veleúspěšné a nyní spíše paběrkující stáje je daleko bohatší. Pojďme nyní na první návštěvu.
