Spokojený Hamilton, frustrovaný Ricciardo a oslavenec Binder

„S tímhle autem jsem daleko spokojenější,“ prohlásil Brit a dodal, že mu letošní model sedí mnohem více než loňský, s nímž vybojoval svůj druhý mistrovský titul. „Neumím přesně říci, proč to tak je, ale cítím se v něm mnohem lépe.“ Připustil, že zlepšení může být důsledkem toho, že už tráví v německé stáji třetí rok.

„Nějaký čas trvalo, než si všechno sedlo jak má, teď vše funguje tak, včetně problematických brzd. A můj pocit je, že jsem tím pádem letos rychlejší,“ dodal Hamilton, jemuž se po nepovedeném závodě v Monacu vrátila dobrá nálada.

Horner chápe Ricciarda       

Diametrálně odlišné pocity má loňský vítěz Grand Prix Kanady Australan Daniel Ricciardo. „Vůbec netuším, co bychom vlastně potřebovali nebo co máme dělat. Jako kdybych pořád dokola mlátil hlavou do zdi,“ neskrýval pětadvacetiletý pilot své zklamání.

Christian Horner jeho náladu chápe: „Byl to komentář poznamenaný frustrací, po loňském vítězství měl velké ambice, ale bortit se to začalo už v kvalifikaci, kdy ho porazil týmový kolega. Máme určité pokroky v oblasti podvozku, ale slabinou ve srovnání s předchozím autem jsou průjezdy pomalých zatáček. Přesto věřím, že během příštích závodů se oba piloti prosadí daleko lépe,“ dodal Horner.

Mohlo by to být už v Rakousku, kam chce Red Bull přivézt nový podvozek a inovovaný motor. Renault je v současné době uprostřed další vývojové dvoutýdenní etapy a předpokládá, že by výsledky měly mít zásadní dopad na výkonnost v druhé polovině sezóny. „Jsem přesvědčen, že Renault dosáhne obdobného progresu jako Ferrari a podaří se mu překlenout prozatímní ztrátu,“ uzavírá Horner.

Zapomenutý oslavenec

Kdo sledoval pozorně formuli 1 v 70. letech, tomu nepřijde jméno Hanse Bindera zcela cizí. Rodák ze Zell am Ziller se dostal do nejrychlejší kategorie poněkud kuriózním způsobem. Po notoricky známé nehodě Niki Laudy v roce 1976 hrozilo rakouským pořadatelům, že poprvé od existence jejich Grand Prix nebude na startu domácí pilot – proto byl Mo Nunnovi, šéfovi týmu Ensign „doporučen“ právě Binder. Nunn měl tehdy také problém, protože po událostech na Nürburgringu se rozhodl ukončit závodní činnost jeho pilot Chris Amon, a tak vzal zavděk především argumenty, které poskytl garant rakouského závodu a hlavní sponzor Raiffeisenbank. Binder po slušném výkonu závod nedojel, poté byl nahrazen Ickxem a do kokpitu se vrátil opět ve světle dramatických událostí – v deštivém závodě na japonské půdě, posledním závodě téže sezóny, kde se rozhodl boj o mistrovský titul. To už seděl v tmavomodrém Williamsu, ale opět nespatřil cílovou vlajku.

Pro rok 1977 si zaplatil druhé místo u Surteesu, ale „Big John“ s ním po šesti závodech pro neuspokojivé výsledky rozvázal smlouvu. Opět to byli Binderovi „dobří přátelé“, kteří poskytli dostatečný obolus, aby se Hans vrátil na závěrečnou část evropské série Grand Prix, tentokrát v kokpitu vozu Penske, provozovaného stájí ATS, ovšem pod hlavičkou týmu nesoucí jméno sponzora Mampe. Po Grand Prix Itálie se mu ozval opět Surtees s tím, že zaskakující piloti také nic nepředvedli, a tak se Hans na závěrečné zámořské závody vrátil do týmu, v němž sezónu začínal.

Naposledy vyzkoušel své štěstí v F1 o rok později, jak jinak než v domácím závodě a opět na značce ATS, ale nekvalifikoval se. Binder oslavil 12. června sedmašedesáté narozeniny.