Oslavenec Derek Bell se dožívá významného jubilea

Nejenom Jim Clark byl farmář a místo vozů F1 mohl skončit za volantem traktoru. Derek Reginald "Dingdong" Bell se narodil 31. října 1941 do podobného prostředí v Pinneru (hrabství Middlesex) a měl se stát zemědělským odborníkem. Jenže v sousedství školy byl závodní okruh Snetterton a ten rozhodl o Derekově osudu. Pomohl mu i otčím Bernard Hender a společně připravili Lotus Seven, na kterém Derek ve třiadvaceti letech debutoval na závodní dráze. Poté stoupal kategoriemi vzhůru až do F3, kde v roce 1967 vytvořil tým s expilotem F1 Pete Westburym. První klíčový okamžik nastal v roce 1968. Dereka zdrtila smrt jeho přítele Chrise Lamberta, který se zabil v Zandvoortu a hodlal ukončit kariéru, ale dostal nabídku z Maranella na F2, což rozhodlo, že u rychlých kol setrval. Později se jeho záběr rozšířil i na Tasmánskou sérii a v závěru roku se mu plní životní sen - v Grand Prix Itálie poprvé usedá do vozu F1. Ani jeden pokus s Ferrariho vozem však nezavrší projetím cílové pásky - v Itálii stráví na trati čtyři, v USA dvě kola.

Po odchodu Ickxe z Maranella doufal Bell ve smlouvu, ale tu dostal Pedro Rodríguez. Derek ale při sledování jeho strastiplných pokusů nakonec nemusel litovat. V F2 si oproti předchozímu roku (4. místo) o jednu příčku pohoršil a když pochopil, že mu šance na F1 u Italů nekyne, uvolil se ve Velké Británii osedlat experimentální McLaren M9A. Tuto čtyřpohonovku (tehdy vládla doba zkoušek vozů s pohonem na všechna kola) kvůli prasklému závěsu do cíle nedovedl, navíc se po sezóně rozloučil s Ferrarim. 

V roce 1970 spojil Bell síly s mecenášem a motoristickým nadšencem Tomem Wheatcroftem a v jeho barvách absolvoval šampionát F2. Na jeho konci má titul vicemistra Evropy za Clayem Regazzonim. Díky Wheatcroftovi opět nahlédl i do F1 na zapůjčeném Brabhamu BT26A, ale v Belgii odpadl kvůli poruše převodovky. V závěru sezóny si ho "půjčí" John Surtees a Bell se mu v GP USA (Watkins Glen) odvděčí tím nejlepším způsobem - na voze Surtees TS7 projede cílem na šestém místě a získává bod. Pokud však čekal u Surteese smlouvu na další rok, předběhl ho Rolf Stommelen. Proto se Derek rozhodl intenzivně věnovat MS značek, kde se spojil s další významnou postavou motorsportu Johnem Wyerem. Surtees mu po půl roce půjčil třetí vůz pro GP Velké Británie, ale to byla pouhá epizoda. Nadějněji vzhlížel Bell k roku 1972, kdy dostal konečně skutečnou smlouvu na celý šampionát u italské značky Tecno. Jenže zázrak se nekonal, vůz byl mizerný, dvanáctiválec vlastní konstrukce Tecno ještě horší a Bell vymetal jen závěr startovního pole, pokud se vůbec kvalifikoval. Do sezóny vstoupil až v její polovině a na konci se s úlevou loučil: "Nejhorší vůz, jaký jsem kdy pilotoval. Příšerné!" Z pěti závodů se třikrát kvalifikoval a ani jednou neviděl cíl.

Naposledy se do F1 vrátil v roce 1974 - kam jinam než k Surteesovi. Tomu se pomalu klížil tým, utekl od něj Carlos Pace a posléze i Jochen Mass, Surtees se tak uchýlil ke střídání pilotů, které k ničemu nevedlo. Nejdéle v tomto napjatém ovzduší vydržel právě Bell, ale žádnou díru do světa neudělal. Z pěti pokusů se kvalifikoval pouze na obtížném Nürburgringu a 12. místem zaznamenal druhý a poslední výsledek v F1. Pro poslední závod ve Watkins Glen už na jeho místě seděl José Dolhem.

Bell si své neúspěchy v F1 vynahradil v jiných kategoriích, pětkrát se mu podařilo vyhrát 24 hodin Le Mans (1975, 1981, 1982, 1986, 1987), přičemž první triumf zaznamenal po boku Jacky Ickxe na voze Gulf Mirage, další už pak probíhaly ve prospěch značky Porsche. Ještě v rcoceč 2008 stál na startu slavné čtyřiadvacetihodinovky se svým synem Justinem, ale potomek mu stačil rozbít auto dříve, než se mohl Derek za volant posadit. 

"Nejraději jsem jezdil s F1, ta byla vrcholem mého snažení. Ale netuším, proč se ke mě zachovala tak macešsky," zavzpomínal britský veterán, který byl v roce 1986 oceněn řádem Britského impéria za služby v oblasti motorsportu. V roce 2012 byl slavnostně uveden do síně slávy motorsportu v USA, o rok později se mu téže pocty dostalo v Jezdecké síni slávy v místě konání 24 hodin Le Mans. A jenom na okraj - Derek je jedním z pilotů, které jsme viděli i na starém brněnském okruhu: startoval tu v roce 1977 na Jaguaru XJ-12C v ME cestovních vozů.

Derek Bell se dožil 75 let. K jeho životnímu jubileu se přidává s přáním pevného zdraví i  F1NEWS.cz