Strategie Red Bullu a Ricciardův úspěch v Austrálii probudily zájem Ferrari

Ono to není tak docela přesné - třeba Alan Jones v roce 1980 vyhrál Grand Prix Austrálie v nemistrovském balení, ovšem tehdy byl na startu de facto jediný konkurent, Bruno Giacomelli na Alfě. Mistr světa 1980 byl sice vůbec prvním, kdo slavnostě absolvoval první metry při premiéře GP Austrálie v roce 1985 (tehdy ještě v Adelaide), ale to už byl za svým zenitem. Jeho nástupci Webber a Ricciardo shodně dospěli nejlépe ke 4. příčce. Tedy pokud nepočítáme rok 2014, kdy Daniel projel cílem jako druhý, ale následná diskvalifikace ho z konečné statistiky zase vymazala.

Jeho letošní výkon v Melbourne udajně přinutil zbystřit pozornost ve stáji Ferrari. Jak by ne, když Ricciardo prokázal povahu bojovníka a na trati, kde se špatně předjíždí, zdolal Hülkenberga, Massu, Bottase a Buttona. Daniel využil vždy stejné strategie: dlouhé čekání v závětří a potom útok a předjetí na brzdy. A proč neměl Ricciardo problémy s pneumatikami jako Hamilton, který patřil k jejich největším kritikům? Jako příčina se uvádí menší náchylnost k turbulenci, lepší brzdný moment a pak samotný výkon Ricciarda, který uměl překvapit soupeře. To jsou důvody, proč po závodě dr. Helmut Marko prohlásil: "Ferrari nemá největší zájem o Verstappena, daleko víc sledují Ricciarda."

Potěšen byl také Christian Horner: "Na Ferrari nám v závodním režimu chybí kolem 0,2 vteřiny. Až v Kanadě dostaneme nový motor, bude ten rozdíl smazán." Horner také vysvětlil, proč je Red Bull v závodě lepší než v kvalifikaci. "V jediném kole se více projeví náš motorový deficit. Renault však přes zimu výrazně zlepšil závodní režim svého agregátu. V daném rozsahu výkonu běží zcela stabilně a jízdní vlastnosti jsou ve všech směrech lepší."

Trumfem Red Bullu jsou jednoznačně pneumatiky. Nikdo ze závodního pole nezaznamenal tak mírné opotřebení. Potvrdil to i sám Ricciardo: "Zejména v první části závodu s plnou nádrží jsem měl superměkké pneu a jejich ojetí bylo minimální. Takže jsem bez potíží doháněl soupeře před sebou." Ricciardo si opravdu mohl dovolit agresivní strategii, v závěru byl  nejrychlejším mužem na trati. "Kdyby v závěru závodu vyjel na trať safety car, tak by piloti před námi zažili perné chvilky," dodává Horner.

Během přerušení závodu u Red Bullu dlouho debatovali o taktice. "Mercedes hodlal dojet do konce na středně tvrdé směsi, ale my s měkčími pneumatikami na volné trati byli podstatně rychlejší. Věděli jsme, že po poslední zastávce znovu spadneme za Massu, ale věřili jsme, že si s ním Daniel opakovaně poradí."