Jak Rosbergové obohatili F1: Keke a Nico v krátké retrospektivě

Historie Formule 1 zná hned několik dvojic, ba dokonce jednu trojici, kdy syn či synové nastoupili na cestu předtím jim vytyčenou otcem. Byly úspěšnější či zcela zapomenuté a u některých si budeme klást otázku, co vlastně byli zač.

Nelze samozřejmě ani říci, že otcové byli vždy úspěšnější než potomci, ani chladná statistika nám v tomto směru moc nepomůže. A tak vzpomeňme Reginalda "Rega" a Tima Parnellovy, Hanse a Hans-Joachima Stuckovy, Wilsona a Christiana Fittipaldiovy, Satoru a Kazuki Nakadžimovy, André a Teddyho Piletteovy a Manfreda a Markuse Winkelhockovy.

Pak tu máme mistry světa - úspěšnějšího otce Nelsona a méně povedeného Nelsinha Piquetovy, slavnějšího Gillese a šampiona Jacquese Villeneuveovy, všeuměla Maria a v F1 propadnuvšího syna Michaela a nakonec Grahama a Damona Hillovy, kteří v poměru 2:1 dali dohromady tituly tři. A onu čestnou výjimku tvoří "Black Jack" Brabham, trojnásobný mistr světa, který do F1 přivedl hned dva syny, ale jak Gary tak David v ní příliš štěstí neudělali.

Protože se kariéra Nico Rosberga uzavřela, můžeme porovnávat. Ale nebude to vždy jednoduché, protože kromě těch údajů, které lze jednoduše postavit vedle sebe, je tu i mnoho dalších kritérií, u kterých je to složitější. Pokud odhlédneme od počtu Grand Prix, vítězství, pole-position, nejrychlejších kol a kilometrů ve vedení, pak právě může být jako základní skutečnost, že otec Rosberg jel o témět devadesát Grand Prix méně. Co se týče sezón, strávil Keke v F1 o dvě méně, ale i to není dostatečně vypovídající, protože v letech 1978-1981 neměl k dispozici takovou techniku, aby mohl pomýšlet na vyšší mety. 

Keke Rosberg vstoupil do F1 v době, kdy mu táhlo na třicítku. Jeho syn ji v jedenatřiceti letech opouští. Keke debutoval jako náhradník v podřadném týmu Ralt, ze kterého utekl Eddie Cheever. Sice na něm vyhrál hned druhý závod - ovšem nemistrovský Race of Champions, navíc pořádaný za podobných podmínek jako letošní GP Brazílie a především ve velice slabé konkurenci, která se tehdy na Silverstone sešla. Po několika marných pokusech střídal jen o něco málo lepší ATS a soukromý Wolf Teddyho Yipa.

Nico naskočil do zavedeného týmu (mimochodem stejně jako mistrovské duo Hillových u Brabhamu jeli i Rosbergové oba na stejné značce) a i když se držel spíše ve středu pole, měl rozhodně lepší výchozí pozici. Přesto čekal na vítězství a vlastně i na stupně vítězů déle než otec. Keke se mohl radovat po 23. účastech v mistrovských závodech F1, ovšem díky tomu, že se mezitím šestkrát nekvalifikoval, šlo de facto o jeho 17. Grand Prix, kdy v Argentině 1980 ustál i nutnost dvě kola před cílem doplnit palivo. Nicovi se to povedlo až ve 36. Grand Prix. Podobné to je i v případě vítězství. U Keke Rosberga musíme započítat údaj 64/49 Grand Prix, než v Grand Prix Švýcarska 1982 (pořádané ve francouzském Dijonu-Prénois) ukořistil první věnec pro vítěze. Nico musel čekat až do Grand Prix s pořadovým číslem 111, než triumfoval na Mercedesu v Grand Prix Číny 2012.

Už tu padla slova o týmech, ve kterých se oba piloti etablovali. Otec byl, řečeno v přeneseném slova smyslu, mnohem větší fluktuant, na jeho kontě najdeme starty za týmy Theodore (na vozech Ralt a Wolf), stáj Wolf jako samostatnou, ATS, Fittipaldi, Williams a McLaren. Nico byl podstatně věrnější, protože vedle Williamsu startoval už jen za Mercedes. Keke Rosberg může mluvit o velkém štěstí, že měl jeho šéf Emerson Fittipaldi pro jeho další kariéru pochopení, protože ho předčasně uvolnil z tříleté smlouvy, když o Kekeho projevil zájem Frank Williams. Kdyby byl sveřepý jako třeba Ken Tyrrell, možná bychom měli v roce 1982 docela jiného mistra světa. 

Stejně jako se neměli zrovna v lásce Nico Rosberg a Lewis Hamilton, jiskřilo to u Williamsu i mezi Keke Rosbergem a Nigelem Mansellem. Dokonce se tvrdí, že Rosberg proti Mansellovu příchodu před sezónou 1985 značně brojil a vymínil si ve smlouvě poznámku, že on bude týmovou jedničkou. Nakonec jejich inerní souboj skončil nerozhodně - oba vyhráli v tom roce dva závody, nicméně Keke byl s devítibodovým náskokem na Nigela třetí, Brit až šestý. Ve všech předchozích případech, kdy Keke dosáhl na body, byl lepší než týmoví kolegové, až jeho poslední štace u McLarenu byla jiná, ale k tomu se ještě vrátíme. Nico s výjimkou prvního roku u Williamsu, kdy ho zdolal Webber, všechny své další spolujezdce (Wurz, K. Nakajima, M. Schumacher) porážel, než přišel Lewis Hamilton...

V dnešním světě, který se v nás stále více snaží vzbudit zdání, že národnostní rozdělení je jen přežitek a máme býti Evropané, je Keke Rosberg přímo ideálním prototypem takového jedince. Narozen ve Švédsku (Stockholm) s finskou národností a žijící ve Švédsku měl vlastně kliku, že za dob jeho účinkování neexistovaly tiskové konference v takové podobě jako v posledních letech. Keke totiž žije už desítky let v Německu a dle vlastních slov by měl s finštinou značné problémy, takže na výzvu "a teď prohlášení v rodním jazyce" by váhal, jakou variantu zvolit. Nico má jasno, a i když i on má i finské občanství, považuje se za Němce. 

Když Keke v roce 1986 odešel od Williamsu k McLarenu, prohlásil po půl roce, že je Formulí 1 zcela znechucen, vadí mu stále politikaření a preferování určitých lidí - konkrétní v tomto směru nebyl, ale dalo by se vydedukovat, koho měl na mysli. Proto už v té době ohlásil svůj odchod děj se co děj. Jestli byl v pozadí jeho rozhodnutí i Nico, kterému byl v té době rok, nelze tvrdit, protože Keke o něm jako o příčině odchodu nikdy nemluvil, tedy nikdy neříkal, že se závodění vzdává kvůli rodině. Ostatně pak ještě hezkou řádku let jezdil jiné závody, zejména německý DTM. Nico údajně svůj odchod zvažoval od GP Japonska v letošním roce a právě rodinu uvedl jako jednu z hlavních příčin. O Keke Rosbergovi se v roce 1987 a 1988 spekulovalo jako o možném navrátilci, ale nikdy tato zpráva nepřesáhla limit zpráv "zaručených", které byly později dementovány jako nesmysl. Nelze ale vyloučit, že se Nico třeba za dva tři roky zamyslí... ale nepředbíhejme. 

To bylo tedy krátké ohlédnutí za otcem a synem Rosbergovými, kteří se po Grahamu a Damonu Hillovi zapsali jako druzí do análů F1 ziskem titulu ve dvou generacích. A pro milovníky statistik ještě malé porovnání. Hillové absolvovali dohromady 290 Grand Prix, vyhráli 36 Grand Prix, zajeli 33 pole-position, 29 nejrychlejších kol a dobyli 78 pódiových umístění. Rosbergové se objevili v 320 Grand Prix, zvítězili v 28 závodech, v čele startovního pole stáli v 35 případech, patřilo jim 23 nejrychlejších kol a na "bedně" se objevili čtyřiasedmdesátkrát. S ohledem na počty odjetých závodů můžeme polemizovat, zda byl úspěšnější Damon nebo Nico. Ale to už by byla opravdu jenom hra s čísly...