POHLED REDAKTORA: Co přinese Alonsův návrat?

Dnes byl oznámen jeden velký návrat. Mnozí ho označují návratem desetiletí. Faktem je, že brzy čtyřicetiletý Fernando Alonso už nezapadá do onoho trendu spoléhání se na stále mladší a mladší krev. On je úplně opačným příkladem.

Velezkušený nestor, který už toho ve světě motorsportu zažil plno. Nebo taky chodící kniha napěchovaná zkušenostmi. Obě charakteristiky na něj pasují poměrně dokonale, a ať se na rodáka z Ovieda díváte jakkoliv, jeho návrat světu nejrychlejších vozů rozhodně pomůže.

Brzy to budou dva roky, co Alonso oznámil svůj konec ve Formuli 1. Stalo se tak při Velké ceně Abú Zabí roku 2018, kterou tehdy zakončil mazáckými kolečky na cílové rovince. Ty jsou ve světě motorsportu od nepaměti považovány za oslavné gesto, přičemž tenkrát šlo o oslavu velké kariéry španělského šampiona.

Kdo tehdy tušil, že to nebude Alonsovo definitivní sbohem Formuli 1? Těžko říct, kolik takových čtenářů mezi vámi bylo, jedno je však jisté. Tušil to sám Fernando. Vždyť se přesně v tomhle duchu vyjadřoval prakticky hned po onom zmíněném závodě, který ukončil ročník 2018.

Jenže po letech strádání s McLarenem, jehož vůz tehdy opravdu nesnesl přívlastek konkurenceschopný, si dvojnásobný světový šampion potřeboval dát pauzu. Říká se, že velké osobnosti můžete buď milovat, nebo nenávidět. Nic mezi tím. Stejné to bylo u Ayrtona Senny, Michaela Schumachera a mnohých dalších. Není to bohapustý výmysl sebestředného pisálka – nýbrž holý fakt.

I Alonso má mnoho odpůrců a zároveň spoustu těch, kteří by za něj položili ruku do ohně. Je téměř jisté, že to bude dobře znát rovněž v diskusi pod tímto článkem. Ale ať už patříte mezi zastánce jakéhokoliv tábora, tak se z mého pohledu pravděpodobně všichni shodneme na jedné věci. A sice té, že pilot Alonsova formátu si osud, který ho potkal mezi lety 2015-2018 nezasloužil.

Jistě… Do určité míry si za něj zřejmě může sám, protože jeho povaha byla v určitých momentech mírně řečeno diskutabilní. Připomeňme sezonu 2007 u McLarenu a konflikt s Lewisem Hamiltonem, popřípadě Španělův výbuch při kvalifikaci na GP Itálie v roce 2012. Alonso tehdy zpražil svůj tým takovým způsobem, že tehdejší prezident Ferrari Montezemolo se ho veřejně zeptal, „jestli chce jezdit za Marussii.“

Zároveň můžeme připomenout slavnou hlášku „GP2 engine“, kterou Fernando obdaroval Hondu, navíc na její domácí půdě. Mimochodem… Právě tato slova jsou podle mnohých důvodem, proč neklapl Španělův přesun do Red Bullu.

Měla jej stopnout Honda, která s Alonsem na základě této zkušenosti (údajně) nechtěla spolupracovat.

Takže anděl, nebo ďábel? Záleží asi na úhlu pohledu. A možná, že jednoznačná odpověď na tuhle věru zapeklitou neznámou vlastně ani není.  Navíc je otázkou, do jaké míry se na Alonsově frustraci projevovaly neuspokojivé sportovní výsledky. Ne snad jeho, spíš vozů, které měl k dispozici.

Šlo o dobu, ve které dominoval Red Bull se Sebastianem Vettelam, potažmo tovární Mercedes, který se dodnes může opřít o Lewise Hamiltona. A rodák z Ovieda? Ten nebyl nikdy během téhle éry ve správný čas na správném místě.

Třebaže za volantem Ferrari dvakrát atakoval mistrovský titul až do posledního závodu sezony. Jenže technicky vyspělejší Red Bull, který řídil Sebastian Vettel byl pokaždé nad jeho síly.

Právě Vettel Alonsa v Maranellu s příchodem sezony 2015 nahradil. A nutno říct, že to nebylo úspěšné partnerství, protože titul (pravděpodobně) nepřiveze. Nepřivezl ho ani Alonso, jenomže Španěl má dodnes ve Ferrari řadu zastánců, kdežto za Vettelem už mnozí zavírají dveře.

Nechápejte mě špatně. Rozhodně nechci hanit um čtyřnásobného mistra světa. Vůbec ne. Ale faktem je, že si nepamatuji jezdce, na kterého by se v době, kdy řídil červený vůz spustil takový „hejt", jak je tomu zhruba poslední rok a půl v případě Vettela. Zatímco Alonso byl u Italů považován za někoho, kdo ždímá možnosti vozu až na limit, Vettela si na Apeninském poloostrově vybavují zejména v souvislosti s jeho chybami.

Tak to je. Ačkoliv jsou oba výbornými piloty, tento aspekt je ve vnímání jejich výkonů neoddiskutovatelný.

Jaká je pointa? Fernando Alonso musel po všech těch výše popsaných nezdarech najít novou lásku k Formuli 1. Je dobře, že se mu to povedlo. Čeká ho nová výzva. Výzva v době, která už mu pravděpodobně nepatří. Hlavně s ohledem na všechny ty mladé dravce, kteří se budou snažit dokázat, že brzy čtyřicetiletý rutinér už patří do starého železa. Jako žraloci, jež chtějí rozcupovat svou kořist.

Avšak dvojnásobný mistr světa má pořád co nabídnout. Už proto se na jeho návrat můžeme těšit. Půjde o střet generací. Na jedné straně právě Alonso společně a Hamiltonem Raikkonenem a snad i Vettelem. Na té druhé mladé pušky jako Leclerc Norris či Russell.

Užijme si zbytek letošní sezony a těšme se na tu následující. Bude to jízda.