Carlos Alberto Reutemann

Každou neděli jsme sledovali záznam závodu Formule 1 a drželi palce dvěma pilotům. On Nelsonu Piquetovi, já Carlosi Reutemannovi. Krom toho jsme ve jménu obou závodníků sváděli líté boje na autodráze se speciálně upravenými monoposty z drátů a papíru…

Motto: Šampión, který se jím nikdy doopravdy nestal…

Byla to sezóna 1981 a boj o mistrovský titul trval až do posledního závodu v Las Vegas, kde však páté místo Nelsona Piqueta stačilo na vítězství v celém šampionátu. Samozřejmě, že k nemalé radosti mého bratra a mému velkému smutku. Kdo vlastně byl tenhle chlapík ze země Juana Manuela Fangia s německy znějícím jménem? Byl to pilot, ke kterému se vždy štěstí obracelo zády, člověk ve správném týmu, ale v nepravý čas?

Průlom do světa velkých a rychlých vozů… Carlos Alberto Reutemann se narodil v Argentině 16. dubna 1942. S automobilovým sportem začal na dnešní poměry poměrně pozdě. Ve třiadvaceti letech (1965) poprvé seděl v upraveném Fiatu, za jehož volantem získal ve vlasti jméno. V roce 1968 přešel do Formule 2, ve které byl v národním šampionátu s přehledem nejlepší a v roce 1970 byl vybrán pro evropskou sérii. Zde končí sezónu sice jako patnáctý, ale zkušenosti, které získal, jsou k nezaplacení. Na začátku roku 1971 se zúčastnil domácí Velké ceny Argentiny, konající se mimo šampionát Formule 1, ve vypůjčeném a poněkud chatrném voze McLaren M7. Závod dokončil na třetím místě. Poté se vrátil na okruhy Formule 2 a sezónu dokončil na celkovém druhém místě.

Brabham - růst formy nekorunoval titul, ale frustrace… Jeho úspěch zaujal šéfy stájí formule 1 a pozvánka do světa Grand Prix na sebe nenechala dlouho čekat. Svůj debut si Reutemann odbyl při domácí velké ceně v kokpitu Ecclestoneova týmu Brabham. Kvalifikaci rovnou vyhrál a při svém prvním startu získal Pole position! V závodě sice vinou nevhodné volby pneumatik ani nebodoval, ale na nováčka předvedl výborný výkon. Ve své první sezóně 1972 odjel deset závodů, nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v Kanadě a celkově 16. místo v šampionátu se třemi body na kontě. V následující sezóně 1973 startoval již v 15 závodech, získal dvě 3. místa a obsadil sedmé místo v šampionátu. Na výrazné zlepšení měla jistě vliv vyšší konkurenceschopnost stáje Brabham, a také narůstající zkušenosti třicátníka. Tato pozitiva vedla v roce 1974, ve třetí sezóně závodnické kariéry, k jeho prvnímu vítězství na okruhu Kyalami v Jižní Africe. Kromě Jižní Afriky přidal ještě dvě vítězství v Rakousku a Spojených státech. Celkově obsadil Reutemann 6. místo v šampionátu a potvrdil tak nejen svoje kvality, ale i rostoucí kvality vozu Brabham Cosworth. V následující sezóně 1975 sice zvítězil jen v Německu, ale i tak se ziskem 37 bodů skončil celkově třetí. Další sezona 1976 rozhodně nebyla z nejšťastnějších. Brabham začal používat motory Alfa Romeo, které byly nespolehlivé, v týmu byla velmi špatná atmosféra a ještě v průběhu sezony přešel po havárii Nikiho Laudy k Ferrari. Lauda se vrátil brzy, Reutemann odjel pouze jediný závod za Ferrari, ale v týmu zůstal jako testovací jezdec. Po skončení sezony dostal výpověď Clay Regazzoni, pilot číslo 2 a Reutemann dostal smlouvu. Celkové 16. místo s třemi body nevypovídá o skutečné kvalitě pilota.

Ferrari – ve stínu Nikiho Laudy a neshody s vedením… V roce 1977 Carlos Reutemann ochutnal, jaké to je, stát v čele průběžného pořadí. Stejně jak ochutnal to, jaké to je, být dvojkou ve stínu Nikiho Laudy. Vítězství v Brazílii dalo zapomenout na nevydařenou loňskou sezónu a zisk 42 bodů zajistil Reutemannovi celkové 4. místo. Ještě před koncem šampionátu odešel po neshodách z týmu již jistý mistr světa Niki Lauda, a tak se stal Carlos konečně jedničkou. Společně s Gillesem Villeneuvem měli v roce 1978 obhajovat titul pro tým Ferrari. Reutemann ze sebe vydával to nejlepší, vyhrál čtyři Grand Prix – Brazílii, USA, Velkou Británii a Velkou cenu východního pobřeží USA. Zisk 48 bodů však stačil pouze na třetí místo. Tým Lotus totiž v té době neměl konkurenci. Po neshodách v týmu odešel Carlos z Ferrari a přestoupil – kam jinam než k Lotusu a ke svému cíli, titulu mistra světa…

Lotus – loni vozy famózní, letos zastaralé… Štěstí však nechalo pilota opět na holičkách, do Lotusu přišel zkrátka pozdě. Nerozuměl si ani s Colinem Chapmanem, ani se stájovým kolegou Mario Andrettim a po dvou druhých místech v Argentině a Španělsku obsadil v sezoně 1979 celkově pouze šesté místo. Odváděl skvělé výkony, avšak v zastaralém voze… Titul získalo Ferrari, z něhož před sezonou bohužel odešel. Další cesta vedla k týmu Williams, ve kterém ucítil svoji šanci na splnění svého snu a který se postupně stále více zlepšoval a prosazoval mezi Top týmy.

Williams – vynikající dvojkou Jonesovi a boj s větrnými mlýny až k prohře o 1 bod… Ročník 1980 tedy začínal jako stájová dvojka ve Williamsu, jedničkou byl Alan Jones. Reutemann jezdil velmi spolehlivě, od Velké ceny Belgie zajel následujících patnáct závodů na bodovaném místě. Byl to v té době již vyzrálý závodník, ovšem čtyřicítka se pomalu přibližovala a titul nepřicházel. Přesto zvítězil v Monaku a se ziskem 49 bodů obsadil celkové třetí místo. V následujícím roce 1981 se Reutemannovi povedlo díky zkušenostem, dravosti ale i spolehlivosti rozjet sezónu velmi dobře i přes stálé protěžování Williamsova favorita – Alana Jonese. Při závodě v Riu Carlos neuposlechl pokynů týmu aby pustil Jonese před sebe a zvítězil. Ztratil tím i to minimum podpory, kterou mu tým poskytoval a série úspěchů ze začátku roku skončila. Měl sice dostatečný náskok, aby se udržel na špici až do konce sezony, ale před posledním závodem v Las Vegas byl jeho náskok před dotírajícím Piquetem pouze jednobodový. V kvalifikaci zajel Reutemann Pole position, bohužel však poškodil svůj závodní vůz a náhradní monopost jeho mechanici nepřipravili dostatečně dobře. Zcela zklamaný a frustrovaný Reutemann dojel až na osmém místě. Nelsonu Piquet stačil zisk dvou bodů za 5. místo k zisku mistrovského titulu a Reutemannovi oči pro pláč nad ztraceným triumfem. Tohle byla asi největší rána pro tohoto velkého závodníka historie motoristického sportu. V průběhu sezony zvítězil v Brazílii a Belgii, se ziskem 49 bodů obsadil druhé místo celkově, ale jeho sen naplnění nedošel…

Odchod ze scény bez okázalosti, přesto s obdivuhodným štítem… V následujícím roce 1982 se objevil na trati opět, ovšem pouze v prvních dvou závodech. Druhé místo v Jižní Africe bylo příslibem, ale Carlos už nejspíše nenašel další motivaci a beze slova vysvětlení svoji přebohatou a navzdory absence titulu úspěšnou kariéru, během které odjel 146 Grand Prix, připsal si 12 vítězství, 6 Pole position, 6 nejrychlejších kol a 310 mistrovských bodů. Celkem 45krát stál na stupních vítězů, 19krát jel v čele. Celých 10 let patřil mezi ty nejlepší, ale nikdy se nestal tím jedním nejlepším. Neměl štěstí na volbu týmu, na spolujezdce, na týmovou strategii. Přesto je nedílnou součástí historie Formule 1 stejně jako ti, kteří se mistry světa stali, neboť patřil mezi piloty, kteří se o své výsledky zasloužili tvrdou prací, jezdeckým uměním a schopností bojovat s nepřízní osudu. Po odchodu ze světa Formule 1 se z Reutemanna stal politik s nejvyššími ambicemi. Stal se guvernérem Santa Fé, mluvilo se o něm i v souvislosti s kandidaturou na prezidenta. Letos bylo Carlosi Reutemannovi 60 let. O tom, že se některé věci nezapomínají svědčí jeho projížďka ve Ferrari 412T1B, které mu tým půjčil v roce 1995 při závodech v Argentině. Zde si čestný host stáje sedl do rok starého Ferrari a objel pár kol. Překvapením bylo pro všechny zjištění, že zajel čas, který by stačil v kvalifikaci na jedenácté místo startovního roštu velké ceny, zkrátka Carlos Reutemann má závodění v krvi… Statistické údaje: Národnost: argentinská Datum narození: 12. dubna 1942 Počet startů: 146 Počet bodů: 310 Počet vítězství: 12 Pole Position: 6 Nejrychlejší kola: 6 Stupně vítězů: 45 Debut v F1: GP Argentiny 1972 První vítězství: GP Jižní Afriky 1974 Počet titulů mistra světa: 0 Kariéra chronologicky: 1965 – závody v Argentině s cestovním vozem Fiat 1968/69 – argentinská F2 / šampión 1970 – evropská F2 / 15. místo celkově 1971 – evropská F2 / 2. místo celkově 1972 – F1 Brabham Cosworth / 3 body a 16. místo celkově 1973 – F1 Brabham Cosworth / 16 bodů a 7. místo celkově 1974 – F1 Brabham Cosworth / 32 bodů a 6. místo celkově 1975 – F1 Brabham Cosworth / 37 bodů a 3. místo celkově 1976 – F1 Brabham Alfa Romeo / 3 body a 16. místo celkově 1977 – F1 Ferrari / 42 bodů a 4. místo celkově 1978 – F1 Ferrari / 48 bodů a 3. místo celkově 1979 – F1 Lotus – Cosworth / 25 bodů a 6. místo celkově 1980 – F1 Williams Cosworth / 49 bodů a 3. místo celkově 1981 – F1 Williams Cosworth / 49 bodů a 2. místo celkově 1982 – F1 Williams Cosworth / pouze dva závody

...Brabham BT37 a GP Brazílie 1973...

 

...Brabham BT42 a GP Španělska 1973...

 

...Brabham BT44B a GP Španělska 1975...

 

...Ferrari F312T2 a GP Argentiny 1997...

 

...1980 a Williams FW07...

 

...Brabham BT42 a GP Kanady 1973...