1960 Belgie: Dvě zranění, dvě úmrtí

Colin Chapman je považován za nejgeniálnějšího konstruktéra, který kdy žil. Bohužel, některé jeho inovace hraničily (občas i překročily) s bezpečností jezdce. A právě model Lotus 18 byl jedním z nich. Namísto pevného monokoku vymyslel Chapman trubkový rám, jenž vůz výrazně odlehčil na úkor bezpečnosti. Stirling Moss znal jízdní kvality britského vozu a proto se v Belgii rozhodl usednout za volant lotusu. Nicméně už ve druhém kole pátečního tréninku se mu volba vymstila. Moss v rychlosti přes 200 km/h náhle přišel o zadní kolo. Monopost se kutálel mimo trať až se zastavil o několik dalších stromů (ty předešlé zpřelámal jako párátka). Moss v průběhu letu vypadl z kokpitu a při dopadu si zlomil obě nohy a nos. „Zastavil jsem, abych Stirlingovi pomohl,“ vzpomíná Innes Ireland. „Jakmile ho ambulance odvezla, šel jsem se podívat na vůz. Okamžitě mi bylo jasné, co se stalo. Vrátil jsem se do depa a pověděl o tom Chapmanovi. Ten si nasadil moji helmu, vlezl do mého auta a vyjel na okruh. Pak přijel zpět a ukončil ten den.“ Chapman začal kontrolovat náboje kol u všech jeho vozů. U Innese Irelanda by nevydržel více jak tři nebo čtyři kola. Alan Stacey na tom byl o poznání lépe, zatímco u Jima Clarka se závada neprojevila. V dalším tréninku těžce havaroval Michael Taylor, opět s vozem lotus. Prasklá tyč řízení znamenala konec Taylorovy kariéry. Těžko popsat pocity, které se honily zbylým jezdcům na lotusech. Pravděpodobně nejhůře na tom byl mladý Jim Clark. Měl před sebou teprve druhý start ve Formuli 1 s vozem, jenž zapříčinil dvě vážné nehody. I samotný start ho vyděsil a vyvedl z koncentrace. V době, kdy startér uvedl mávnutím belgické vlajky monoposty do pohybu, stáli u Clarka ještě mechanici a úskočnými manévry se vyhýbaly projíždějícím vozům. Clark startoval ze čtvrté řady, z první startovali Brabham, Brooks a Phil Hill. "Black Jack", jak se Brabhamovi přezdívalo, vystřelil jako blesk a do konce závodu před sebe nikoho nepustil. Ovšem za ním se odehrávaly souboje se vším všudy. Innes Ireland se nakrátko protlačil na druhé místo, ale problémy s prokluzující spojkou jej donutily navštívit mechaniky. Zanedlouho byl u nich znovu, již se značnou ztrátou na zbytek startovního pole. Ve snaze dohnat čas udělal v jedné ze zatáček chybu a několikrát se otočil kolem své osy. Vůz vyrovnal, ale byl ze své chyby natolik vyveden z míry, že špatně zařadil a sjel ze stráně dolů mezi stromořadí. Phil Hill  na Ferrari brzdí do poslední zatáčky okruhu Spa-Francorchamps V 17. kole sváděli tvrdou bitvu dva nováčci. Chris Bristow na cooperu a Willy Mairesse na ferrari. Oba chtěli dokázat svým zaměstnavatelům, že si pozici v týmu zaslouží. Bohužel, Bristow ztratil kontrolu nad vozem, který jej v kotrmelcích pohřbil zaživa a následně vyplivnul. Mairesse měl co dělat, aby se kutálejícímu cooperu vyhnul. Jako první přijel k havárii Jim Clark. Skot později uvedl, že viděl dva pořadatele táhnoucí "nějakou věc" k okraji silnice. Samozřejmě to bylo tělo Chrise Bristowa. Nadějný Brit přišel o život teprve ve své čtvrté grand prix. Pod křídli Stirlinga Mosse mu byla předpověděna vynikající závodní kariéra. Naneštěstí, jako i v jiných případech, ji násilně zpřetrhala smrt. Avšak tragédiím na Grand Prix Belgie nebyl konec. Černý víkend započal Lotus a také jej ukončil. Další vycházející hvězda F1 Alan Stacey měl kuriózní, ovšem smrtelnou nehodu. Při plné rychlosti mu vletěl do tváře pták. Staceyho okamžitě usmrtil, nekontrolovatelný vůz vjel do pole a začal hořet. Jak bylo výše uvedeno, Brabham vedl od startu až do cíle a zaslouženě vyhrál. Zpočátku sváděly tuhé boje Phill Hill, Innes Ireland, Olivier Gendebien a Graham Hill. Jenže technika občas nevydržela a tak se na druhé místo za Brabhama dostal Bruce McLaren s více jak minutovou ztrátou. Grand Prix Belgie byla na dlouho dobu nejčernějším, nejtragičtějším a nejsmutnějším závodním víkendem ve Formuli 1. Teprve až o 34 let později si tento primát odnáší Grand Prix San Marina.